Masopust patří k tradičním zimním svátkům, které se slaví v mnoha zemích na vesnicích i ve městech. V Klokočově byla tato tradice přerušena po dlouhou dobu a prvním impulsem byla iniciativa členek svazu žen v osmdesátých letech. Po dvou nebo třech letech se však nenašli pokračovatelé a opět byl dlouho klid. Letos je to již dvanáct let od další snahy o vzkříšení masopustních oslav. Na počátku bylo nadšení skupiny volejbalistů, kteří neměli ani vlastní masku a basu. Ale větřkovští a heřmaničtí kamarádi pomohli a mohlo se začít. Všechny nedostatky pořadatelé vyvažovali nadšením a odhodláním nepřestat. Postupně se vyrovnali s nástrahami organizace a pořídili si vlastní rekvizity. Jediné, co se za celou dobu nezměnilo, je nadšení a radost z pořádání. Jen tak se mohlo letos již podvanácté sejít více jak čtyřicet masek. Potěšující je, že přibývá mladších a mladých. Vždyť věkové rozpětí bylo letos mezi deseti až padesáti lety. Průvod vyrazil od místního obchodu již po deváté hodině a postupně se zastavil ve většině domácností. Všude je přivítali s otevřenou náručí a připraveným občerstvením. Odměnou hospodyňkám byl tanec s medvědem a celé rodině pozvání na večerní zábavu. Průvod se tradičně zastavuje i v léčebně dlouhodobě nemocných, aby pacientům hudbou a tancem rozptýlil starosti. Tradičně je pak zakončení na Františkově Dvoře a v podvečer se všichni rozejdou domů, aby se připravili na večerní program. Masky mají ještě jednu povinnost - účastnit se půlnočního průvodu při pochování basy. Tomu předchází řeč faráře, při které na světlo vyplouvají drobné prohřešky spoluobčanů, spáchané v uplynulém roce. Na rozdíl od soudní síně se však nikdo nemračí a přijímá smích ostatních s úsměvem na tváři. Půlnocí tak masopustní program končí a dál pokračuje volná zábava. A určitě tak bude vypadat i ten příští, třináctý Masopust v Klokočově.

Děkuji všem pořadatelům a účastníkům průvodu za krásně strávenou sobotu.
 

Ivan Petrtýl