Vzpomínka na Milana Nohavicu

Ta zpráva mne zasáhla jako blesk. Zemřel Milan Nohavica a s ním odešel velký člověk, vynikající učitel, kamarád, který se celý život věnoval sportu. Hrál fotbal, hokej, tenis, volejbal, v zimě lyžoval, v létě plaval a surfoval.

Jako učitele jsem ho poznal v roce 1971, kdy jsem coby prvňáček nastoupil do Základní školy v Opavské ulici ve Vítkově. Celou učitelskou kariéru ho provázela přezdívka „Alan“ nebo později „Gaťa“.

Naučil mě hrát fotbal, košíkovou, volejbal … a vzpomínám si, jak mě, a nejen mě, s nadlidským úsilím přiměl udělat výmyk na hrazdě. Hlavně jemu vděčím za to, že ještě aktivně hraji volejbal za Tělovýchovnou jednotu Vítkov. Dokonce jsme si spolu zahráli fotbal za staré pány Vítkova. Já už jsem věkově vyhovoval, on byl ještě stále v dobré kondici a pohodě.

Většinu svého volného času věnoval sportovní výchově mládeže, ať už to byl tenis, volejbal či košíková. Asi před osmi lety jsem Milanovi začal pomáhat s vedením volejbalového kroužku DDM (juniorky hrály krajský přebor), později oddílu gymnázia (juniorky hrají okresní přebor). I přes těžkou a zákeřnou nemoc vedl Milan kroužek do posledních chvil svého bohatého života.

Na to, co jsme spolu všechno prožili, se nedá nikdy zapomenout. Milan už opustil naše řady, ale v našich vzpomínkách zůstane napořád.

Jan Bartoš