Kontakty

Město Vítkov
náměstí Jana Zajíce 7

74901 Vítkov

GPS: 49°46'34.413"N
         17°45'5.468"E

IČ: 00300870
DIČ: CZ00300870

Telefon: +420 556 312 200 
Fax: +420 556 312 255
E-mail: podatelna@vitkov.info

Datová schránka: 3seb39i

č.ú.: 9005-1526821/ 0100 
č.ú.: 19-1323821/ 0100

 

Facebook

Najdete nás i na Facebooku

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 11
DNES: 680
TÝDEN: 5902
CELKEM: 1130912

Pro bezpečí:

Povodňový plán ORP Vítkov

Povodňový plán

 

Obsah

Gebauerův a Marův důl

GPS: 49°49'25.860"N 17°42'46.019"E - mapa


TRAGICKÁ UDÁLOST ROKU 1885

Na tomto místě byl provozován jeden z nejmenších záluženských břidlicových dolů.

V roce 1884 zde zahájil místní sedlák Franz Gebauer s bývalým majitelem zdejšího mlýna Augustinem Marem ražbu nové štoly. Do první poloviny roku 1885 vyrubali svislou šachtici a začali budovat vodorovnou štolu.

Rok 1885, mimochodem rok stého výročí existence osady Zálužné, byl pro zdejší břidlicové doly rokem osudným a tragickým. Tehdy se do všech dolů v kopci Morabergu provalila spodní voda. Nejkatastrofálnější následky měla tato událost právě v nově budovaném Gebauerově a Marově dole. K náhlému zaplavení dolu došlo v době, kdy tam byli spolu s horníky přítomni i oba majitelé. Franz Gebauer byl tehdy zraněn, ale neštěstí s trvalými následky přežil. Od pokusů o další těžbu upustil.

Mlynář Mar však později takové štěstí neměl. O práci v dole se sám i nadále s přestávkami snažil. Pokoušel se důlní vody odčerpávat a znovu se do dolu vracel. Poté, co v roce 1891 voda opět zalila spodní část šachty, se snažil zjistit výšku její hladiny. O půl jedenácté v noci dne 3. března 1891 se zřítil do vodou zaplavené šachty, zranil se a zůstal v dole uvězněn.

Po marném volání a pokusech dostat se ven zde ve věku 75 let utonul. Stal se tak jedinou známou přímou obětí důlního neštěstí způsobeného průvalem spodních vod.

Gebauerův syn Julius s manželkou Annou se po otcově smrti rozhodli uctít památku této události založením kaple. Dne 6. srpna roku 1897 poblíž šachty, které se již několik let říkalo „Wasserloch“ (Vodní díra), nechali z původního pozemku dolu vyčlenit novou stavební parcelu č. 87 jako místo pro stavbu kaple. Brzy poté začali s její stavbou. Kaple měla navždy připomínat uvedenou tragickou událost a dodnes je také památníkem všech obětí zdejších břidlicových dolů.
 

POSLEDNÍ, KDO V ZÁLUŽNÉM TĚŽIL BŘIDLICI

Josef Štýbnar se narodil 19. 3. 1913 v Nákle, v roce 1933 se u firmy Šindler v Olomouci vyučil pokrývačem a asfaltérem. Zde pracoval až do roku 1937. Odtud jako pokrývač přešel k firmě Prucek a Řihák, u níž byl zaměstnán až do konce války. Tady se seznámil nejen s Janem Řihákem, ale jeho prostřednictvím také s využitím a zejména dobýváním břidlice. Jejich spolupráce se postupně velmi plodně rozvíjela.

V létě 1945 přešel Štýbnar do Řihákova břidlicového dolu v Hrubé Vodě. Zde pracoval jako důlní dozorce a po složení střelmistrovských zkoušek také jako střelmistr.

Když Jan Řihák převzal národní správu bývalého Pollakova dolu v Zálužném, pověřil od 1. října 1947 Štýbnara vedením a řízením tohoto dolu. Dlouholetou vzájemnou spoluprací získal Štýbnar neocenitelné odborné znalosti o břidlici, které později předával svým nástupcům. Mezi oběma vzniklo pevné přátelství.

Jan Řihák, kterému byl po roce 1948 znárodněn veškerý majetek a všechny firmy i břidlicové doly, pracoval nadále v břidlicovém průmyslu jako pouhý zaměstnanec. Do roku 1956, kdy dostal výpověď, pracoval jako vedoucí mlýnice v Hrubé Vodě. Po propuštění mu nebylo umožněno dále zastávat vedoucí funkce z důvodu podnikatelské minulosti. Našel si proto práci jako důlní technik ve zdejším dole pod vedením Josefa Štýbnara. U Štýbnarů, v domě Zálužné č. 32, také bydlel.

V dole, který Štýbnar vedl až do doby svého odchodu do důchodu v roce 1969, pracovalo na počátku 50. let 23 zaměstnanců. Vedle místních obyvatel to byli také příslušníci dvou německých rodin, Steckerů a Kuttlerů z Velké Střelné. Jako odborníci na těžbu a zpracování břidlice nebyli zařazeni do vysidlovacích transportů, ale zůstali, aby novým pracovníkům svou odbornost předali. Josef Štýbnar, který svou odbornost získal dlouhodobou prací v Řihákových dolech, byl i pro ně významnou autoritou. Brzy po Štýbnarově odchodu byl důl uzavřen. Těžba v ložisku pokračovala v roce 1971 nově otevřenou jámou Lhotka.

 

DŮLNÍ VODY

Řešení důlních vod bývá zpravidla nákladnou záležitostí. Důlní vody dělíme podle původu do tří základních skupin:

  • vody vadosní – podzemní vody,
  • vody atmosférické,
  • vody povrchové – tekoucí.

 

Vadosní vody mají svůj původ převážně z vod atmosférických, které již dříve vnikly trhlinami, vrstevními spárami a vlivem propustnosti některých hornin do zemské kůry. Průměrná hladina těchto vod je stabilní, neboť přibližně stabilní zůstávají i jejich přítoky.

Atmosférické vody vnikají do dolů především v období dešťů a tání sněhu. Jejich množství je proměnné. Největší množství těchto vod vzniká v dolech především na jaře.
Vody povrchové – tekoucí, jsou vody potoční a říční. Tyto vody mohou do dolu vniknout
v případech, kdy se jejich hladina nachází nad úrovní těžby.

Pokud je důlní dílo bezodtokové, musí se důlní vody řešit vybudováním odtokové štoly
– vodní štoly, nebo čerpáním vod na povrch, případně do odtokové štoly.


PŘÍKLADY Z OKOLÍ:
Pollakova štola je samoodtokový důl budovaný s mírným stoupáním od vstupu do otvírkového překopu. Podobně byly budovány i Raabovy štoly. 

Důl Carl v Mokřinkách je původně bezodtokový důl, kde se vody nejprve přečerpávaly na povrch, později byla vybudována 400 m dlouhá vodní štola a důl se tím stal samoodtokovým. Podobně fungoval i Nittmannův důl.

Břidlicový důl Lhotka – nejmodernější břidlicový důl v ČR, byl budován v sedmdesátých letech minulého století. Samoodtokový důl byl řešen pomocí stařin bývalého důlního díla Lhotka. Nová těžní jáma byla propojena v hloubce 41 m na stařiny samoodtokového dolu Lhotka překopovou štolou. Důlní vody tak na novém díle byly odváděny v mírném spádu až k ústí starého dolu Lhotka položeného cca 10 m pod úrovní počvy nového dolu.

Tam, kde nebylo možné vybudovat vodní štolu, byla zpravidla budována vodní jáma zakončená vodní jímkou, do které byly spádovány všechny překopové a sledné štoly. Vodní jámou se z vodní jímky odčerpávaly důlní vody. Takové doly se nacházely především ve Velké Střelné, kde jejich hloubka dosahovala hluboko pod úroveň všech okolních vodních toků. Zajímavostí je, že tyto doly byly v době své existence i několikrát zcela zatopeny, především v dobách krizí, kdy došly zásoby uhlí a zastavily se parní stroje, kterými se původní čerpadla poháněla.

 

ČERPÁNÍ DŮLNÍCH VOD
K čerpání důlních vod se v minulosti používaly nejrůznější typy čerpadel, od dřevěných
pístových čerpadel, přes horizontální odstředivá čerpadla, až po ponorná čerpadla – nautily. Čerpadla využívala různý pohon, vodní kolo, větrný pohon (Velká Střelná za správce Burghausera, kolem roku 1880), parní pohon (Zálužné – Nittmann, Weisshuhn) a v současnosti elektrická čerpadla (Velká Střelná – poprvé na břidlicových dolech, Řihák 1932).

Podobná řešení platí i v povrchových lomech jámových. Jako příklad nám poslouží dva
technicky jedinečné lomy: 

LOM VE SVOBODNÝCH HEŘMANICÍCH
Jeho původní hloubka je cca 60 m, dnes je zatopen. V 50. letech minulého století zde byla těžba ukončena a čerpání vody z lomu bylo zastaveno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o lom bezodtokový, hladina vody vystoupala do výšky 45 m.

LOM PUSTÉ DRŽKOVICE
Z doby činnosti lomu je možné dodnes vysledovat úpravu vodního toku potoka, který
se nacházel nad úrovní počvy lomu. Mimo jiné je zde znatelné původní využití vodního toku k pohonu strojů a možná i vodních čerpadel. Točivá síla vodních kol byla přenášena pomocí transmisí.

 

VODA A JEJÍ VYUŽITÍ V BŘIDLICOVÝCH DOLECH

Při těžbě je voda využívána k vrtacím pracím. Vrtačky poháněné stlačeným vzduchem jsou zároveň napojeny na důlní rozvod vody a během vrtání probíhá výplach vrtu. Při zpracování suroviny se také využívá velké množství vody k řezání a broušení břidlicových desek a k chlazení strojů. Řezání a broušení se provádí zásadně mokrým procesem, který zabraňuje tvoření brusného prachu škodlivého zdraví. Při řezání voda odplavuje z řezu rozmělněnou břidlici a ochlazuje řezací kotouče. Proto i v samoodtokových dolech se důlní vody zadržují v jímkách, odkud se v potřebném množství čerpají do zásobníků za účelem dobývání a zpracování břidlice.
 

Výběr jazyka