Kontakty

Město Vítkov
náměstí Jana Zajíce 7

74901 Vítkov

GPS: 49°46'34.413"N
         17°45'5.468"E

IČ: 00300870
DIČ: CZ00300870

Telefon: +420 556 312 200 
Fax: +420 556 312 255
E-mail: podatelna@vitkov.info

Datová schránka: 3seb39i

č.ú.: 9005-1526821/ 0100 
č.ú.: 19-1323821/ 0100

 

Facebook

Najdete nás i na Facebooku

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 8
DNES: 639
TÝDEN: 5861
CELKEM: 1130871

Pro bezpečí:

Povodňový plán ORP Vítkov

Povodňový plán

 

Obsah

Halda šachty Anna

GPS: 49°49'43.021"N 17°43'9.301"E - mapa


NITTMANNOVA ŠTOLA

V první polovině 19. století začal Johann Nittmann dobývat břidlici na svém pozemku v místech dnešní autobusové zastávky v Mokřinkách. Těžil zde nejprve povrchově, později štolou. Těžbu po něm převzal syn Josef. Původní důl u potoka prodal Josef majiteli velkostatku Melč, hraběti Arz von Wasseg, a po roce 1840 otevřel pod nedalekým kopcem Morabergem novou šachtu. Tady začala vyrůstat velká břidlicová halda. Na ní stály vedle těžní věže také provozní budovy. Nittmann zde s úspěchem těžil až do 50. let 19. století.

 

ŠACHTA CARL

Nittmann později prodal i tento důl majiteli statku Melč. Ten pro zdejší doly založil akciovou společnost. Těžba pak pokračovala bez přerušení i poté, co důl spolu s velmi zanedbanými Janskými Koupelemi koupil v roce 1884 od Felixe hraběte Arz von Wasseg za 50 000 zlatých opavský velkopodnikatel a stavitel Carl Weisshuhn. V té době břidlicový důl vynášel 6 000 zlatých ročního zisku. Kolem roku 1890 byl důl, který Weisshuhn pojmenoval „Šachta Carl“, rozšířen a v podzemí propojen s další nově otevřenou šachtou, pojmenovanou nejprve po Weisshuhnově manželce „Šachta Friderike“. Těžní věž nové šachty stála vlevo, v místě dnes ohrazeném plotem. Nová šachta, jejíž haldy se zvedají nad rozcestím v Mokřinkách, ve spojení s původním dolem přinášela již v roce 1892 větší zisk, než se původně předpokládalo.

 

ŠACHTA ANNA

Roku 1908, kdy již bylo ložisko v Dole Carl vytěženo, prodal Weisshuhn doly hraběti Razumovskému. Ten v těžbě v dole Friderike, který přejmenoval na Šachtu Anna – „Anna Schacht,“ pokračoval až do své smrti v roce 1917. Poté zde těžili jeho dědicové. V dobách první Československé republiky jim byla za pozemkové reformy část majetku včetně dolu zabrána.

ANNA SCHACHT. Těžba v dole byla v průběhu války utlumována a po válce pak byla zcela zastavena. V posledních dnech války bylo do skladu výbušnin dolu uloženo asi 1000 kg trhavin. Ty měly sloužit k sabotážním akcím zdejších werwolfů. Ve zmatku, který vládl před příchodem fronty, však už naštěstí použity nebyly.

 

DŮL ZA JANA ŘIHÁKA

Posledním úspěšným podnikatelem na Dole Anna se stal Jan Řihák z Olomouce, majitel břidlicových dolů ve Velké Střelné a Hrubé Vodě. Řihákův život je úzce spjat s činností v břidlicovém průmyslu po všechna období jeho růstu i úpadku. Ve 20. letech 20. století břidlicový průmysl stagnoval v hluboké krizi způsobené první světovou válkou, jejímž projevem byla ztráta odbytišť a nedostatek uhlí pro parní stroje. Na počátku 30. let se navíc na trhu objevila nová konkurenční krytina na bázi osinkocementu. V r. 1922 vstoupil Jan Řihák do firmy svého tchána „Josef Prucek – pokrývačství v Olomouci“. Na základě trhové smlouvy zakoupil 8. července a 14. srpna 1930 lesní pozemky, břidlicový lom (parifikát) a kancelářskou budovu na katastrálním území obce Melč. Chtěl obsadit těžebně výhodné a historicky prozkoumané oblasti a také využít břidlicový odpad, nacházející se v těchto lokalitách, jako strategickou surovinu pro nově vznikající gramofonový průmysl a gumárenství.

Podle průzkumů vypracovaných Janem Řihákem ložiskový komplex na levém břehu Moravice sestává z šesti ložiskových pásem o mocnosti 6 až 10 m, ve směru zapadání 15 až 20° severovýchodním a úklonu vrstev 70 až 80° k jihovýchodu. V této lokalitě se nacházelo mimořádně kvalitní ložisko. Mokřinská břidlice tvrdosti 2,5 až 3,5 stupně podle Mohsovy stupnice se vyznačovala dobrou jakostí, ocelově modrou a tmavomodrou barvou a převážně hladkým povrchem na štěpných plochách.

V roce 1931 zahájil Jan Řihák přípravné práce k obnově těžby. Za správce dolu si vybral zkušeného Johanna Wiederholta. Byla opravena budova štípárny břidlice a provedena kompletní rekonstrukce dřevěné těžní věže. V následujícím roce Řihák úspěšně zahájil těžbu. V roce 1932 otevřel také vlastní důl ve Velké Střelné a ve velmi krátké době i tyto doly začaly opět prosperovat. Novou vlnu úpadku přinesla druhá světová válka. Čeští podnikatelé museli oblast Sudet opustit a doly ve Velké Střelné a Hrubé Vodě zabrala německá firma „Freihernmsdorfer Dachsschierewerke – Werke Tatzel et Comp.“.

Po 2. světové válce postupně doly přešly do majetku státu, avšak těžbu ve zdejší lokalitě se již nepodařilo obnovit.

 

Výběr jazyka