Kontakty

Město Vítkov
náměstí Jana Zajíce 7

74901 Vítkov

GPS: 49°46'34.413"N
         17°45'5.468"E

IČ: 00300870
DIČ: CZ00300870

Telefon: +420 556 312 200 
Fax: +420 556 312 255
E-mail: podatelna@vitkov.info

Datová schránka: 3seb39i

č.ú.: 9005-1526821/ 0100 
č.ú.: 19-1323821/ 0100

 

Facebook

Najdete nás i na Facebooku

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 9
DNES: 367
TÝDEN: 6440
CELKEM: 1131450

Pro bezpečí:

Povodňový plán ORP Vítkov

Povodňový plán

 

Obsah

Přírodní poměry

 

Přírodní poměry

Příroda v okolí Vítkova je stále ještě zachovalá. Město Vítkov leží v členitém terénu Vítkovské vrchoviny, která geomorfologicky náleží k celku Nízkého Jeseníku (nejvyšší vrchol Červená hora – 749 m – u Budišova). Průměrná nadmořská výška Vítkova je 480 m, nejvyšší kopec v okolí se nazývá Horka (603 m) a nachází se nad obcí Klokočov.

Zajímavá okolní krajina, tvořená stupňovitými, mírně zvlněnými plošinami a širokými hřbety, je výrazně rozčleněna údolími dvou významných řek. Hluboce zaříznutým údolím Moravice (s největšími přítoky Meleček a Melečský potok) a údolím Odry se stupňovitými říčními terasami. Přítok Odry - Čermná - vytváří osu malebného údolíčka mezi Vítkovem a Klokočůvkem. V blízkosti Vítkova jsou i umělé vodní nádrže, např. rybníky Paveláky a Bělidla, rekreační hráz Balaton a na řece Moravici největší z nádrží - Kružberská přehrada, která slouží jako rezervoár pitné vody pro Opavsko a Ostravsko. Přehrada a přilehlá chatoviště výrazně poznamenala přirozený původní charakter krajiny.

Dominantou krajiny je však údolí Moravice. Zaklesnuté meandry, říční terasy, místy až kaňonovité svahy s výchozy spodnokarbonských kulmských útvarů, představují významný geomorfologický fenomén krajiny.

Geologické podloží oblasti je tvořeno většinou kulmskými drobami a břidlicemi, z nichž za zmínku obzvláště stojí výskyt šedých moravických břidlic, v minulosti i dnes těžených na mnoha místech. Důkazem těžby jsou mohutné haldy u Zálužné, Starých Oldřůvek, Lhotky, Čermné apod. Lokálně, převážně na plošinách, se nahromadily mladší písky, štěrky nebo sprašové hlíny. Ojediněle nalézáme i třetihorní čediče sopečného původu, jakým je například výlev u Zlaté lípy nedaleko Červené hory za Budišovem. Půdy Vítkovska jsou podzolové, kamenité a málo úrodné, vhodné k pěstování brambor.

Klimaticky náleží Vítkovsko převážně k oblasti mírně teplé, mírně vlhké, s převládající izotermou 7°C a průměrným ročním srážkovým úhrnem 700 mm. Oblast je oproti sousednímu Opavsku výrazně drsnější, chladnější, s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou.

Rovněž po stránce flory a fauny je oblast nesmírně zajímavá. Specifické mikroklima údolí Moravice podmiňuje výskyt botanicky zajímavých prvků. Mísí se zde druhy teplomilné (např. tolita lékařská, růže galská apod.), pronikající od Hradce ze Slezské nížiny, s druhy horskými (např. růže alpská, kýchavice zelenokvětá, udatna lesní, kokořík přeslenatý apod.), sestupujícími podhůřím z Hrubého Jeseníku až k údolnímu dnu. Z dalších zajímavých a pozoruhodných druhů zde nalézáme souvislé porosty bledulí jarních (od Annina Údolí k Albrechtickému mlýnu), ve svazích skupiny modře kvetoucího jaterníku podléšky, ojediněle lilii zlatohlavou, měsíčnici vytrvalou aj.

S výjimkou osídlených částí nebo zemědělsky využívaných vrcholových náhorních plošin je značná část území hustě zalesněna. Původní pralesní porosty bučiny byly vymýceny a vystřídány těženou smrkovou monokulturou. Dnes se zbytky klimaxových bukových lesů vzácně zachovaly jako enklávy květnatých bučin na svazích údolí (v nižších polohách s příměsí dubu, habru a lípy). Spolu s maloplošnými luhy kolem vodních toků a suťovými i roklinnými lesy tvoří ve svazích poslední původní přirozené biotipy v krajině. Významnou příměsí stromového patra je jedle, která však v poslední době z různých příčin často odumírá. Zbytky uvedených původních porostů jsou chráněny v přírodních rezervacích Nové Těchanovice, Valach a národní přírodní rezervaci a Kaluža.

Kromě obvyklých druhů zastupujících středoevropskou faunu se zde občas vyskytnou i vzácné a chráněné druhy živočichů, jako jsou např. rak říční, rosnička zelená, mlok skvrnitý, zmije obecná, rejsek alpský, plch moskevský apod. Z avifauny byl v oblasti zaznamenán výskyt čápa černého, orla křiklavého, krkavce velkého, volavky popelavé a holuba doupňáka. Na základní škole v Opavské ulici a na kostelní věži hnízdí poštolky, pod střechami domů rorýsi. Ve vytěžených štolách bývalých dolů v okolí Vítkova (např. Černý důl u Čermné) nalezneme významná zimoviště chráněných netopýrů.

Vzhledem k ojedinělým krajinářským hodnotám a vzácné floře a fauně (doposud ne zcela probádané) je oblast Vítkovska trvalým předmětem zájmu přírodovědců. Obzvláště významnou ekologickou osou oblasti je již zmíněné údolí Moravice, které bylo v roce 1992 vyhlášeno přírodním parkem s názvem Moravice.


Významné krajinné prvky

Významné krajinné prvky /§3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů/ jsou ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability

dělí se na dvě skupiny:
ze zákona: lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy
které zaregistruje orgán ochrany přírody: jiné cenné části krajiny např. druhově bohaté mokřady, břehové porosty rybníků a potoků, remízky, meze porostlé křovinami, skupiny stromů nebo jednotlivé stromy v bezlesé krajině, parky, aleje, skalní útvary aj.
Ochrana /§ 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb./
Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Vydávání závazných stanovisek k zásahům do registrovaných významných prvků je v působnosti pověřených obecních úřadů, závazná stanoviska k zásahům do významných krajinných prvků definovaných zákonem vydávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

Sankce za škodlivý zásah do významného krajinného prvku
fyzické osobě uloží orgán ochrany přírody pokutu do výše 20 000,-Kč /§87 odst. 2 písm. f)/ právnické osobě a fyzické osobě podnikající lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč /§88 odst. 1 písm. i)/

 

Registrace

Způsob registrace byl nově upraven novelizací zák. 168/2004 Sb. Na registraci významných krajinných prvků se vztahují obecné předpisy o správním řízení, v této věci vydává orgán ochrany přírody rozhodnutí. Účastníkem řízení je vlastník dotčeného pozemku a obec, jejíhož územního obvodu se rozhodování týká. Za určitých podmínek může být účastníkem i občanské sdružení. Rozhodnutí o registraci se oznamuje rovněž nájemci dotčeného pozemku a územně příslušnému stavebnímu úřadu. Zrušit registraci lze pouze v případě veřejného zájmu.

Rozhodování o registraci významných krajinných prvků a případné rušení registrace je v působnosti pověřených obecních úřadů.

 

Přírodní park Moravice


Poloha a rozloha

Území přírodního parku Moravice se nachází v severní části Nízkého Jeseníku v okrese Opava. Hranice parku jsou vymezeny jednotlivými tahy silniční sítě. Svoji rozlohou (14.250 ha) zaujímá území již dříve vyhlášených oblastí klidu Údolí Moravice (1982) a Raduňky (1987).

Charakteristika krajiny

Přirozený tok Moravice, tvořící zahloubené říční údolí a protékající centrální části parku, charakterizuje celou oblast do té míry, že název řeky Moravice byl použit v symbolice parku.
Význačným rysem krajiny jsou údolní louky, suťové lesy a na svazích břidličnaté lomy. Vrcholové části tvoří na parovinách zbytky luk a pastvin, meze polních cest a především rozsáhlé zalesnění (50% rozlohy parku). Společenstva lužních lesů jsou vázána na údolní polohy vodních toků. Dubohabrové lesy se vyskytují převážně na levobřežních prostorách toku Moravice. Květnaté bučiny, představující původní typ bučin, nalézáme nejvíce na pravobřežních svazích Moravice.

Flóra a fauna

Charakter vegetace podmiňuje vedle přírodních podmínek činnost člověka, zejména při hospodaření v krajině.

Na území se dosud vyskytují ohrožené, dnes už rychle mizející druhy chráněné květeny: bledule jarní, lilie zlatohlávek, pérovník pštrosí, ďáblík bahenní a měsíčnice vytrvalá. Zcela vzácně rostou v této již podhorské krajině i některé horské druhy, např. kozlík trojený, kýchavice Lobelova, zimolez černý a žluťucha orlíčkolistá. Z hub je to např. vzácný hřib dřevožijný a pestré šťavnatky. Druhová rozmanitost hmyzu je vysoká. Přežívají zde i horské druhy, což je dáno příznivým klimatem, geomorfologickou stavbou území i pestrou skladbou rostlinných společenstev.

Z obratlovců byl zaznamenán výskyt např. mloka skvrnitého, slepýše křehkého, holuba doupňáka, lelka lesního a čápa černého. Lze zde nalézt i tří druhů plchů a jezevce lesního.

Zvláště chráněná území

K ochraně přirozené skladby dřevin a vzácných rostlin byly zřízeny koncem šedesátých let tři rezervace (Kaluža, Valach a Nové Těchanovice). Nejhodnotnější národní přírodní rezervace Kaluža je navíc významným biotypem ornitofauny.

 

Vodstvo v okolí


Potok Kaménka

Potok pramení v zamokřených loukách před Novým Vrbnem. Protéká Vítkovským Balatonem a pokračuje do menšího rybochovného rybníka. V minulosti měl hodně vody, nyní potok vysychá a je pouze potokem sezónním s minimálním množstvím vody. Slabý tok se objevuje až před rybochovným rybníkem, postupně sílí a vlévá se do potoka Čermná jako jeho levostranný přítok. Koryto potoka je v tomto úseku přirozené. V úseku pod hrází byl zaznamenán výskyt raků.
Poměrně široký břehový porost podél koryta potoka začíná pod hrází „Vítkovského Balatonu“ a končí před rybníkem. Tvoří ho zejména olše, topol, jasan a bříza. V bylinném podrostu roste kopřiva, pelyněk, lopuch, pcháč a řebříček.

Pravostranný přítok potoka Kaménka

Odvádí vodu z lesních mokřadů nacházejících se v v jehličnatých lesích po levé straně silnice Vítkov – Fulnek.

Vodní nádrž „Vítkovský Balaton“

Vodní nádrž byla vybudována v 70. letech a stala se vyhledávaným rekreačním zázemím. V západní části nádrže je asi 10 metrů vysoká kamenná hráz se stavidlem.
Břehové porosty tvoří polopřirozená, sečená louka užívaná k rekreaci a remíz s porostem olší, bříz, vrb a jeřábů, na který navazuje smrkový lesík s příměsí borovice. Jihovýchodní část nádrže lemují nesečené travnaté porosty přecházející v křoviny maliníků, šípků a bezu černého. Podrost tvoří kapradě samce, stromové patro je zastoupeno olší, břízou, jeřábem a dubem.

Rybochovný rybník

Rybník obhospodařuje Český rybářský svaz, MO Vítkov. Je využíván k chovu ryb. Hráz se stavidlem je umístěna v jeho západní části. Rybník je ze severní strany lemován řídkým porostem smrků a bříz, keři maliníku a ostružiníku, z jižní strany olšemi, duby, topoly a břízami. Vegetace přechází do staršího lesního porostu.

 

Výskyt netopýrů

 V okolí Zálužného se nacházejí největší zimoviště netopýra černého na Moravě.Opuštěné doly po těžbě břidlice totiž skýtají ideální podmínky pro zimování netopýrů. Hloubka dolu je asi 80 metrů. Tvoří jej tři patra chodeb o celkové délce více než 2 km. Důl je od roku 1976 sledován bohumínskými speleology, kteří zde také provádějí pravidelné kontroly.

Počet netopýrů přesahuje až 1 000 kusů. Zimujících netopýrů bylo nalezeno asi 30 – 50%. Protože se jedná o velmi rozsáhlou lokalitu se stropy vysokými až 20 metrů a s rozsáhlou členitou kamennou základkou, ve které jsou zimující netopýři zalezlí velmi hluboko, jsou lidskému zraku zcela ukrytí.

V lokalitě je přes deset druhů netopýrů. Převažuje netopýr černý (Barbastella barbastellus), početné stavy vytváří i vzácný netopýr severní (Eptesicus nillsoni).

Řeka Budišovka a příroda Klokočovska

Řeka Budišovka (od Čermenského mlýna po Hadinku)

Řeka protéká travnatou údolní nivou, sevřenou z obou stran lesy. V dolním toku místy meandruje (tvoří zákruty). Koryto s kamenitým dnem je v tomto místě tři metry široké. Břehové porosty tvoří hlavně vrba křehká a vrba popelavá. Zleva přibírá Budišovka tři přítoky - potok vlévající se do Budišovky na okraji lesa poblíž skalních výchozů, lesní potok protékající Baletkovou dolinou a potok pramenící v Klokočově pod léčebnou a lemující cestu na Hadinku. Zprava přibírá dva méně významné potoky – jeden za Čermenským mlýnem, druhý, bez stálého koryta lemuje cestu z východní části N. Oldřůvek k řece.
Travnatá údolní niva Budišovky je uzavřena mezi dva lesní porosty. Podloží je podmáčené, místy zbavené původního vegetačního krytu. Vyskytuje se zde především: lopuch plstnatý, starček přímětník, kopřiva dvoudomá, chrastice rákosovitá, kostival lékařský a bršlice kozí noha. Poblíž Hadinky lze najít třezalku tečkovanou, chrpu luční, lipnici luční, kontryhel obecný, jetel luční a ostružiník.


Potoky

- Lesní potok protékající Baletkovou dolinou pramení severozápadně od Klokočova a lemuje lesní cestu. Do Budišovky se vlévá 0,5 km severně od Hadinky. Šířka koryta je 1 metr, dno je převážně kamenité, místy bahnité. Kolem potoka se vyskytuje především chrastice rákosovitá, netýkavka nedůtklivá a kapraď samec.
- Potok pramenící pod léčebnou v Klokočově tvoří levostranný přítok Budišovky. Protéká lesem, kde sleduje silnici z Klokočova na Hadinku a do řeky se vlévá u chatoviště asi 50 metrů od plovárny U Hadinky. Místy vytváří mokřady, v dolním toku levostrannou travnatou nivu. Výskyt rostlin: bršlice kozí noha, pcháč oset, lopuch plstnatý, chrastice rákosovitá, bodlák.


Skalní výchoz

Skála v lese po levé straně silnice z Klokočova na Hadinku, poblíž louky.
Skalní výchoz je vysoký deset a široký dvacet metrů. Porost v okolí je tvořen břízou bradavičnatou, smrkem ztepilým, pampeliškou podzimní a kapradím.


Remízky

Remízky podél asfaltové silnice z Klokočova na Hadinku (po pravé straně) tvoří javor klen, modřín opadavý, bez hroznatý a růže šípková, v podrostu pak pelyněk černobýl, bršlice kozí noha, lipnice luční, hluchavka bílá a srha říznačka.


Louky

Louky na Hadince a v okolí Budišovky včetně jejich přítoků jsou zpravidla přírodní, neobhospodařované. Vyskytuje se zde převážně bršlice kozí noha, kostival lékařský, kopřiva dvoudomá, chrpa luční, vikev rolní, lopuch větší a pcháč zelinný.

 

Výběr jazyka