100 let nemocnice

Bulletin ke stému výročí založení nemocnice ve Vítkově

Úvodní slovo

31. května 1905 bylo vydáno povolení k provozu vítkovské nemocnice. Letos tedy od onoho data uplynulo neuvěřitelných sto let. Z hlediska historie znamená sto let nepatrný zlomek času. Z hlediska lidského života představuje sto let trvání nemocnice neuvěřitelných sto let zápasu o zmírnění bolesti a utrpení, sto let nadějí, vítězství, ale mnohdy také proher. Nemocnice jako by představovala v životě města jakýsi maják, čnící nad mořem neštěstí, v jehož útrobách hrají bílé pláště hru o velké sázky…

Není snad dospělého člověka, který by v průběhu života nepotřeboval pomoc lékařů. A ti ve Vítkově už sto let jsou, aby dokázali zmírnit bolest a pomáhali tam, kde je pomoci zapotřebí. Vzpomínkový bulletin si nečiní nárok být vyčerpávajícím svědectvím o uplynulé době. Chce pouze připomenout nezměrné úsilí a vyčerpávající práci lékařů, kteří ve Vítkově působili, i všeho zdravotnického personálu. A to nejen těch, kteří pracovali v nemocnici.

Vítkov, květen 2005

PaedDr. Stanislava Suková

O potřebě zakládání domů, kde by byly léčeny nemocné osoby, se uvažovalo již před několika staletími.  Pohnutky vstupovaly do popředí vždy zvláště v dobách válek. O raněné a nemocné vojíny bylo sice postaráno ve vojenských lazaretech, civilní obyvatelé však zůstávali napospas obávaným epidemiím a nákazám, které chodily ve stopách válek.

Kronika města se zmiňuje o moru již v roce 1348, pak v letech 1542, 1558, 1564, 1600, 1630, 1639, 1645, 1714 a 1716. Morová nákaza si vyžádala vždy mnoho obětí, protože v těch dobách ještě nebyli lékaři, potřebné léky ani řádná hygiena. V roce 1645 zemřelo ve Vítkově na mor 90 lidí. Obyvatele sužovaly i jiné nakažlivé nemoci – neštovice, spála, cholera, tyfus, úplavice. I tyto choroby kosily ve velkém – zvláště děti.

V době od 3. dubna do 23. září roku 1855 zemřelo ve Vítkově 60 osob na choleru. Tenkrát byla zřízena v domě Františka Esslera nouzová nemocnice pro nemocné cholerou. Kromě cholery řádil v daném roce ještě tyfus a plicní tuberkulóza, takže v průběhu roku 1855 zemřelo ve Vítkově 198 lidí.

Zmínka o prvním špitálu ve Vítkově pochází z roku 1690. Tenkrát stál špitál poblíž městského mlýna. V budově bydlely a byly léčeny staré a práce neschopné osoby. Nemocnice v pravém slova smyslu ve Vítkově ještě dlouho nebyla. Teprve 5. června 1845 se obrátil městský úřad na hospodářský úřad ve Vítkově se žádostí o spolupráci při založení špitálního fondu. Tím mělo město na zřeteli postavení nemocnice. Přestože fond závisel na dobročinnosti, i tak v roce 1866 obnášel 5 495 zlatých a 45 krejcarů. Nemocničnímu fondu však navíc přálo také štěstí. Vyhrál na pětinu losu, darovaného měšťanem Josefem Lubowskim, pátý díl hlavní výhry, čímž částka vzrostla na 40 000 zlatých.

V 19. století již větší města zřizovala veřejné nemocnice a důležitost špitálů ochabla. Stávaly se z nich chudobince. Také ve Vítkově byl v roce 1869 v domě číslo 18 v Dolní Vsi zřízen městský chudobinec. Jednoposchoďová budova měla kromě obytných místností také chlév a dřevěné kůlny. V roce 1877 byla na chudobinec přeměněna také škola u starého kostela. Později její prostory nestačily, a tak v roce 1903 byla v zahradě staré školy postavena prostornější budova. Koncem roku 1932 byl dán do provozu nový zaopatřovací domov a sirotčinec – prostorná a úhledná budova naproti starého kostela. 

Od konce 19. století se nadále vážně uvažovalo o zřízení městské nemocnice. Na základě myšlenky zřídit nemocnici v zámku v Horní Vsi přešel zámek i se zahradou za 50 000 korun do majetku nemocničního fondu.  Když měla být budova dána do provozu, komise 3. prosince 1892 rozhodla, že je zámek pro nemocniční účely nevhodný. 

Do této doby byli nemocní odkázáni na domácí léčení a na pomoc bab kořenářek. První zmínka o ranhojiči ve Vítkově je z roku 1705. Byl jím tehdy Jan Wolfgang Saltzmann. Kolem roku 1770 prováděl své lékařské umění ranhojič – chirurg Antonín Domes, po něm přišel ranhojič Jan Reimann. Počátkem 19. století léčili ve Vítkově Florián Walter a Ignác Kreisel. V té době zde působil i ranhojič Antonín Domes mladší, syn již zmíněného Domese, který naučil syna ranhojičskému umění.Po Kreiselově smrti léčili ve Vítkově Wunibald Kunz a Vincenc Wolný. V Čermné v roce 1863 působil jako ranhojič František Kunz. Jako  lékař a porodník se mohl ve Vítkově usadit pod podmínkou, že bude zadarmo léčit chudé. Ve městě však pobyl jen krátce, protože odmítl přijmout funkci policejního lékaře. Zastupitelé pak povolali jako městského ranhojiče a porodníka Jana Kunze, který také zastával funkci městského zvěrolékaře. Jeho následník Bernard Eissler pobyl ve Vítkově jen dva roky. V letech 1883 – 1886 působil ve Vítkově Rajmund Kunz z Čermné.

Městský ranhojič pobíral od obce 200 zlatých ročně. V roce 1885 přišel do Vítkova MUDr. Samuel Steiner, v roce 1886 MUDr. Josef Sklenarz. Oba byli zaměstnáni jako městští lékaři a působili celých čtyřicet let k dobru města a celého okolí.

Když v roce 1892 nebyl provoz nemocnice povolen, načas snaha o její zřízení utichla. V roce 1898 zemská stavební komise navrhla úpravy, aby budova mohla být schválena jako nemocnice. Na zasedání konaném 27. září 1898 se obecní zastupitelstvo usneslo pojmenovat budoucí nemocnici jako Jubilejní nemocnici císaře Františka Josefa I. Především zásluhou purkmistra Antona Onderscheka se situace kolem nemocnice rozhýbala a v roce 1903 se konečně přikročilo ke stavebním úpravám a adaptaci zámku. V létě roku 1904 byly ukončeny všechny stavební práce a 31. května 1905 pak vydáno povolení k provozu nemocnice. Rozpočet na přestavbu byl vysoko překročen, a proto obecní zastupitelstvo požádalo o příspěvky dobrodince.

V té době již stál vedle nemocnice také nový infekční pavilon, na jehož postavení darovala Marie Friedmannová obnos 40 000 korun. Za to byla jmenována čestnou občankou města a nová budova s 22 lůžky nazvána Pavilonem Eduarda a Marie Freiedmannových. Leopold Trebitsch a Josef Essler darovali po 10 000 korunách, Aloisie Philippová 2 200 korun. Z těchto peněz byly uhrazeny náklady na stavbu a ještě zbyl nemocnici slušný obnos, takže občané města nemuseli být zatíženi daněmi na nemocnici.

Počet ošetřovaných v nemocnici rok od roku vzrůstal. V roce 1926 nemohla již nemocnice přijímat všechny
nemocné k léčení. Proto městské zastupitelstvo koncem roku 1928 rozhodlo, že se v nemocniční zahradě postaví nový chirurgický pavilon jako hlavní budova nemocnice. Stavební plány dodal architekt Vilém Ahlfeld. Rozpočet činil 3 miliony korun. Penězi se podílelo ministerstvo zdravotnictví, vláda a Ústřední sociální pojišťovna. Když se do začátku roku 1932 podařilo shromáždit potřebný obnos, byla stavba zadána stavitelům Františku Hanuschkovi a Františku Jilgovi. Ti v srpnu stavbu zahájili a na konci roku byla již budova pod střechou. Budova staré nemocnice pak fungovala jako plicní oddělení. 

V roce 1921 se ve Vítkově usadil MUDr. Rudolf Stix. Brzy získal pověst zručného chirurga, čímž se zasloužil o dobrou pověst městské nemocnice. V roce 1929 byl jmenován vedoucím lékařem vítkovské nemocnice a ve funkci schválen zemským úřadem v roce 1931. MUDr. Stix byl v roce 1946 odsunut i s rodinou do Německa.
V roce 1929 rozšířili lékařské kruhy MUDr. Ingomar Andraschke a MUDr. František Beyer. 

Péče o nemocné byla ve staré i nové nemocnici svěřena řeholním ošetřovatelkám III. řádu sv. Františka. Sestry se staraly v interním a chirurgickém pavilonu zhruba o 160 pacientů na lůžkách, musely ale také vykonávat veškeré pomocné práce v budovách. Z prostředků řádu a malého příspěvku z nemocničního fondu byla v jihozápadní věži bývalého zámku zřízena kaple. Oltář darovala Františka Drösslerová, stříbrné svícny a oltářní potřeby její dcera Marie Hanelová.

S otevřením nové nemocnice doznalo i její vybavení značné modernizace. V provozu byly dva operační sály, laboratoř, rentgen, vyšetřovny, dobře byly vybaveny pokoje pro nemocné, kanceláře a kuchyně. 

V době druhé světové války se v nemocnici zdánlivě nic nezměnilo. Nemocnici stále vedl primář Stix a za jeho vedení se zde vystřídalo několik lékařů. Ani epidemie se nevyskytovaly, na oddělení se léčily jednotlivé případy spály, záškrtu nebo tyfu. Stravování bylo jen o málo horší, než v dobách míru. 

3. května 1945 byla nařízena rychlá evakuace nemocnice do Bruntálu. S nemocnými odjeli lékaři i ošetřovatelky, jen tři sestry pro každý případ zůstaly v pohotovosti ve Vítkově. Vítkov 4. května osvobodila Rudá armáda. Vojáci se ubytovali na různých místech města, velká část posádky se zabydlela v hlavní budově nemocnice, kde hned následujícího dne vypukl ve sklepení požár. Ten však ošetřovatelky za pomoci několika civilistů uhasily. Asi za týden se vrátili z Bruntálu MUDr. Stix, správce Josef Hartl a tři řádové sestry. 

Když po měsíci vojenská posádka opustila budovu, nemocnice se nacházela v tak zuboženém stavu, že její provoz mohl být zajištěn jen s velkými obtížemi. Chyběl inventář, prádlo, nebylo léků ani potravin. Ošetřovatelky vyhledávaly po všech koutech lékařské potřeby, které by byly alespoň trochu použitelné. Nemocní si museli do nemocnice přinášet ložní i osobní prádlo, řádové sestry chodily prosit o potraviny do Větřkovic a do Spálova. 

Vítkov byl bez spojení s okolím a nemocnice bez sanitního auta. To znamenalo, že lidé, kteří potřebovali ústavní ošetřování, se museli dopravit do nemocnice, jak se dalo – pěšky, koňským potahem, nebo na vozíku, který odtáhli do zdravotnického zařízení příbuzní nebo známí. Stejně tak bylo dopravováno do nemocnice jídlo nebo zdravotní potřeby.

Po obnově vlakového spojení a poštovní služby získala nemocnice část nejzákladnějšího vybavení ze zdravotnického skladu UNRRA v Brně – lékařské nástroje, zdravotnický spotřební materiál, ložní prádlo i jiné pomůcky. Postupně nemocnice získávala lékařské přístroje, technické zařízení i vybavení budov.

Většinu zaměstnanců, včetně lékařů, tvořili Němci, kteří byli v roce 1946 odsunuti do Německa. Prvním českým lékařem v roce 1945 byl MUDr. Arnošt Siegel z Hranic, který velmi účinně pomáhal zvládat počáteční obtíže. Svým autem zajišťoval pro nemocnici vše potřebné. 

Projevoval se nedostatek nejen materiálu, ale především lékařů a ostatních zaměstnanců. Všichni pracovali
na pokraji svých sil, bez ohledu na čas. Když národní výbor zajistil záchrannou dopravní službu starým osobním autem, konal řidič Eduard Sommer službu denně ve dne i v noci. I po zakoupení sanitního vozu jezdil řidič Vojtěch Lanča dlouhou dobu tímto autem sám.

Postupem doby nastalo zlepšení v zásobování léky, materiálem, potravinami a vším, co bylo pro provoz nemocnice potřebné. Jen personálu byl stále nedostatek. Po odchodu MUDr. Siegla převzal vedení nemocnice MUDr. H. Tiefenbach, později MUDr. O. Suchánek a po něm MUDr. F. Stibor. Provoz zařízení se zlepšoval, přestože kromě ředitele sloužil v nemocnici jen jeden lékař, jedenáct řádových sester – ošetřovatelek, dva zřízenci, šest služebných a správce budov.

Počet ošetřovaných rychle rostl (v roce 1948 to bylo 1 880 pacientů), a tak Vítkovsko naléhavě potřebovalo rozšíření nemocnice. Během roku 1948 se navíc projevil v kraji nedostatek lůžek pro pacienty s tuberkulózou, proto byla povolena adaptace staré nemocniční budovy na plicní oddělení, které mělo sloužit nejen Vítkovu, ale celému kraji. Již v následujícím roce byla rekonstrukce dokončena a plicní pavilon předán k užívání pacientům a primáři MUDr. Jiřímu Trčalovi. 

1.listopadu 1949 bylo v nemocnici otevřeno dětské i kojenecké oddělení, které našlo provizorní umístění v 1. poschodí hlavní budovy. Vedením byl pověřen MUDr. Antonín Jalůvka. Vybavení a umístění nevyhovovalo ani nejskromnějším požadavkům na kojenecké oddělení. 

I když se v roce 1949 stav zaměstnanců značně 1. listopadu 1949 bylo v nemocnici otevřeno dětské i kojenecké oddělení, které našlo provizorní umístění v 1. poschodí hlavní budovy. Vedením byl pověřen MUDr. Antonín Jalůvka. Vybavení a umístění nevyhovovalo ani nejskromnějším požadavkům na kojenecké oddělení.

I když se v roce 1949 stav zaměstnanců značně posílil, stále ještě neodpovídal platným normám. Ministerstvo zdravotnictví stanovilo směrná čísla, podle nichž měl být zařazen jeden lékař na dvacet pacientů. Ve Vítkově byl průměr 100 pacientů, potřeba tedy činila pět lékařů. Ve skutečnosti přišel jeden lékař – sekundář, který nastoupil službu 15. května 1949. 1. září téhož roku pak odešel na vojenské cvičení. Zdravotní služba pro sto nemocných na odděleních, 470 ambulantních pacientů, 1 399 operačních výkonů a 174 porodů po dobu osmi a půl měsíců – takovouto práci vykonával vedoucí lékař sám. K ruce měl pouze medika, přiděleného jako zálohu na očekávaného sekundáře. Podle norem ministerstva zdravotnictví mělo pracovat na odděleních čtrnáct sester, ve skutečnosti jich bylo jen devět. Na čtrnáct pacientů byla předepsána jedna služebná, ve Vítkově pracovala místo sedmi pouze jedna. 

V roce 1950 byl doplněn stav zaměstnanců na 61. V nemocnici tehdy pracovalo 6 lékařů, 7 civilních a 7 řádových ošetřovatelek, 2 porodní asistentky, 2 řádové laborantky, jedna pomocná (civilní laborantka) a 8 pomocných ošetřovatelek. Ostatní zaměstnance tvořili účetní, úředníci hospodářské služby, telefonisté a vrátní, strojníci, topiči, kuchařky, švadleny a pradleny. Celkově bylo v té době 167 nemocničních lůžek.

V nemocnici však stále přetrvával velký nedostatek prostor pro nemocné, a tak se po rozsáhlých jednáních s Krajským národním výborem v Ostravě začalo stavět dětské a kojenecké oddělení. Komisionální šetření ze 17. ledna 1950 potvrdilo možnost adaptace bývalého infekčního pavilonu na dětské a kojenecké oddělení. Po řadě technických problémů, které bylo nutno řešit, byl nový dětský a kojenecký pavilon předán svému účelu až 1. 10. 1952. Vysoká čísla výkonů a porodů dosvědčila potřebu tohoto oddělení i odborného vedení. Podařilo se zlepšit péči o děti, zejména o kojence, takže počátkem 50. let značně klesal počet onemocnění a tím též počet kojeneckých úmrtí. Stavba pavilonu navíc pomohla řešit bytovou problematiku, neboť v podkroví budovy vzniklo patnáct moderně vybavených pokojů.

Dne 3. 7. 1951 schválila vláda ČSR zákon o sjednocení zdravotnictví. Před sjednocením byla ve Vítkově samostatná okresní státní nemocnice, v jejímž čele stál ředitel. Vedle nemocnice fungovaly ordinace praktických lékařů, zubní ambulatoria a závodní ambulance, které patřily pod správu ONP v Novém Jičíně. Navíc byl ve Vítkově Ústav národního zdraví v čele s ředitelem, který byl současně přednostou zdravotního referátu ONV. Sjednocením zdravotnictví došlo k úplnému sloučení všech výše jmenovaných institucí v Okresní ústav národního zdraví ve Vítkově s jedním ředitelem, který byl současně přednostou zdravotního referátu ONV. Okresní ústav národního zdraví ve Vítkově zahájil svou činnost 1. 12. 1952.

V té době již nemocnice měla pět oddělení. Interní s primářem MUDr. Alfonsem Novákem, dětské s primářem MUDr. Janem Škopíkem (ten převzal dětské a kojenecké oddělení po dlouhodobě nemocném MUDr. Jalůvkovi), chirurgické pracovalo pod vedením MUDr. Ferdinanda Stibora, plicní oddělení vedl MUDr. Jan Horák a gynekologicko – porodnické primář MUDr. Antonín Hrdlička. Ředitelem OÚNZ byl MUDr. František Suchánek, ředitelem lůžkové části primář MUDr. Ferdinand Stibor. 

Od roku 1953 nebylo zjištěno žádné onemocnění tuberkulózou u kojenců, stejně tak se nevyskytoval černý kašel. Velmi úspěšně byla zvládnuta epidemie obrny ve Vítkově i v okolních obcích. Zlepšilo se i celkové prospívání kojenců. Zjišťovala se váha dětí na konci prvního roku života. V roce 1951 činila v průměru 8 100 gramů, o rok později 9 250 gramů a v roce 1953 již dosahovala průměrná váha ročních dětí 10 050 gramů.

Pracovalo se také na stavbě čerpací stanice a na hloubení velké studny, neboť Vítkov odedávna trpěl nedostatkem vody. Postupně pak byla postavena kotelna a budova garáží, márnice a pitevna. Pamatovalo se i na nemocniční knihovnu. Sbírka na ten účel vynesla 13 000,- Kč staré měny, výnos z mikulášského večírku přispěl knihovně 7 500,- Kč staré měny. Na odděleních se doplňovalo vnitřní vybavení a zvyšovala se kvalita lékařské péče. V červenci dosáhl Okresní ústav národního zdraví ve Vítkově plného stavu zaměstnanců stanoveného ministerstvem. 

Od roku 1955 byl ředitelem OÚNZ MUDr. Jaroslav Pavlík, správcem nemocnice Jaroslav Pisklák. Oba řídili a spravovali nemocnici okresního typu, z toho:

60 lůžek pro chirurgii ve Vítkově
50 lůžek pro internu ve Vítkově
30 lůžek pro gynekologii ve Vítkově
45 lůžek pro dětské nemoci (z toho 25 pro kojence a batolata)
55 lůžek pro TBC v Budišově nad Budišovkou
80 lůžek pro infekční nemoci v Odrách

Příslovečná padesátá léta se nesmírně podepsala také na lékařích a jejich osudech. Došlo totiž k řadě změn
v jejich stavu i postavení. Přednosta zdravotního odboru ONV MUDr. Oldřich Suchánek odešel z funkce 3. 1. 1956, jeho nástupcem se stal MUDr. Jaroslav Pavlík. Ředitelem OÚNZ je MUDr. Antonín Hrdlička, ředitelem lůžkové části zůstává MUDr. Ferdinand Stibor, (odešel do Ostravy 31. 12. 1956). Primariát chirurgického oddělení převzal MUDr. Blahoslav Velcl, který nastoupil 1. 11. 1956. Na chirurgickém oddělení sloužili MUDr. Miroslav Skřivánek a MUDr. Jaroslava Motýlová. Interní oddělení vedl primář MUDr. Alfons Novák, zůstali lékaři MUDr. Jaromír Bolek, MUDr. Jitka Bolková, MUDr. František Gogela, 1. 10. 1956 nastoupil MUDr. Jan Janeček. Na gynekologicko - porodnickém oddělení zůstal primářem MUDr. Antonín Hrdlička, dále zde pracovali MUDr. Lubomír Novotný, MUDr. Lubomír Roder, (nastoupil 5. 1. 1956), MUDr. Marie Kalusová a MUDr. Jaroslav Šilhan. Primářem dětského a chirurgického oddělení byl MUDr. Jan Škopík, z lékařů pak MUDr. Bohumila Hrabcová – Piskláková, MUDr. Jaroslava Minaříková, MUDr. Karel Horák, MUDr. Jaroslav Pilarský a od 6. srpna 1956 MUDr. Jaroslav Satinský. 

Ke změnám ve stavu lékařů dochází i v roce 1958. Z chirurgie odešel MUDr. Skřivánek a nastoupil MUDr. Jaromír Freiwald, MUDr. Oldřich Šimeček, MUDr. Karel Vítek a MUDr. Jiřina Vítková. Změny doznalo i gynekologicko - porodnické oddělení. Odešel MUDr. Lubomír Roder a MUDr. Jaroslav Šilhan, nastoupil MUDr. Karel Zaoral a MUDr. Eduard Zimola. Dětské oddělení mělo kromě primáře MUDr. Jana Škopíka celé nové osazenstvo. Děti léčili MUDr. Otakar Janoušek, MUDr. Eva Bartošová, MUDr. Helena Ziková a MUDr. Jana Pořízková. Z interního oddělení odešli MUDr. Jitka Bolková, MUDr. František Gogela a MUDr. Jan Janeček. Za ně přišli MUDr. Jarmila Zimolová a MUDr. Boleslav Přibyl.

V nemocnici pracovalo 30 lékařů, 90 zdravotních sester a laborantů, 24 sanitáři, 5 administrativních pracovníků a 74 zaměstnanci jako pomocný personál. 

Od roku 1960 byl ředitelem lůžkového oddělení OÚNZ MUDr. Boleslav Přibyl. V nemocnici pracovalo 30 lékařů, 90 zdravotních sester a laborantů, 24 sanitáři, 5 administrativních pracovníků a 74 zaměstnanci jako pomocný personál.

Při územní reorganizaci 1. 7. 1960 byl zrušen okres Vítkov a s ním i OÚNZ ve Vítkově. Zdravotní zařízení z opavské části vítkovského okresu dostalo název Nemocnice s poliklinikou ve Vítkově. Ředitelem zůstal MUDr. Přibyl a všechna oddělení byla zachována. Správcem se stal Vladimír Mareš. Počet pracovníků se podstatně snížil, většina administrativy byla řízena z Opavy. Snížil se také počet lůžek z bývalých 390 na 270 a počet lékařských míst ze 42 na 32. V témž roce se začala stavět vrátnice a prodejna Jednoty, o rok později byla zahájena generální oprava střechy interního oddělení. 

V neděli 25. 6. 1961 se konalo rozloučení s řádovými sestrami řádu svatého Františka, které působily ve vítkovské nemocnici od jejího založení. Dne 9. 5. 1905 přišly do Vítkova tři, až do roku 1961 jich pak ve Vítkově působilo 62. Z posledních pěti sester tři odešly na odpočinek do Opavy, dvě do domova důchodců v Karviné.

V roce 1972 se znovu zprovoznila hlavní budova nemocnice, která byla více než 18 měsíců v rekonstrukci. Budova sloužila svému účelu bez přestávky od svého otevření a v nastalém rozsáhlém provozu již nevyhovovala ani uspořádáním, ani technickým stavem. Budova byla rozšířena o přístavbu a kromě zmodernizování chirurgického a gynekologicko – porodnického oddělení byla rozšířena kuchyň a postaveny dva výtahy. Vkusným řešením fasády dostal objekt zcela nový vzhled. 

Po započetí generální opravy interního oddělení se tak zvaně „odhalil“ faktický stavební stav staré zámecké
budovy, což v konečném důsledku nebylo městu ke škodě. Bylo rozhodnuto o úplné demolici zámečku a o výstavbě nového pavilonu. Počet lůžek se v době oprav snížil o 55. Na zbývající oddělení bylo umístěno torzo interny – 10 lůžek na gynekologii a 10 na chirurgii. Tam byla umístěna i nouzová lůžka. Zdravotní péče ani ve velmi svízelných podmínkách neutrpěla na své dobré pověsti. Primářem na chirurgickém oddělení byl v té době MUDr. Antonín Škopík, na gynekologicko - porodnickém oddělení MUDr. Lubomír Novotný. Zdravotnickou péči zajišťovali 34 pracovníci.

Rekonstrukce nemocnice probíhala po dobu čtyř let. Nová stavba vystupovala z pouhých slibů a vidin do reálné podoby. 1. 3. 1982 byl nový pavilon otevřen. Je příznačné, že ihned byla jeho kapacita naplno využita. Primářem se stal MUDr. Josef Žurek, na ostatních odděleních se nic nezměnilo.

V roce 1984 měly chirurgie a interna po padesáti lůžkách, dětské oddělení 40 lůžek a gynekologicko – porodní oddělení 60 lůžek. Spádová oblast vítkovské nemocnice je rozsáhlá. Pro staré a dlouhodobě nemocné občany bylo vyčleněno na gynekologii a na interně 20 lůžek. V nemocnici se začíná projevovat velký nedostatek pracovníků pro pomocné práce i práce v hospodářství.

Chod nemocnice v roce 1987 značně ztěžují složité ekonomické podmínky. Povedlo se sice opravit střechu na hlavní budově, ale pro celou řadu dalších nutných prací se nedaří zajistit finanční prostředky. Nedostatečné je osvětlení, chátrá plot, je nutná rekonstrukce kotelny a čističky odpadních vod. Problémy jsou rovněž se zabezpečením běžného spotřebního materiálu, zdravotních potřeb i léků.

Za velmi pozitivní lze považovat otevření jednotky intenzivní péče na interně, hlavně však vybavení zdravotnickými přístroji v hodnotě přes milion korun. To se podařilo také díky pochopení řady závodů, které sdružily finanční prostředky na vybavení JIP. Nejvíce pomohl Státní statek Vítkov, JZD Březová, Lesní závod Vítkov, ČSAO a ČSAD – TZZ Vítkov. Společně přispěli částkou 400 000,- Kč.

Složitá je i personální situace. Mnoho lékařů dosáhlo již důchodového věku a vzhledem k nedostatku bytů je těžké získat mladé lékaře, stejně jako specializované středně zdravotní pracovníky, laborantky atp. Většina pracovníků však považuje své zaměstnání za poslání a s jejich nadšením se daří překonávat všechny potíže. S nedostatkem lékařů a sester se nemocnice potýká i v roce 1989. Nedostává se ani léků – to je ovšem problém celostátní.

Změny nastaly i na odděleních – primářem chirurgického oddělení se stal MUDr. Jan Nepor, gynekologicko – porodnické oddělení vedl MUDr. Jaroslav Antonín. Kromě lůžkové části je v nemocnici oddělení anesteziologicko – resuscitační s primářem MUDr. Jiřím Suchomelem, oddělení klinické biologie s vedoucím Karlem Poláškem, promovaným chemikem, a oddělení radiodiagnostické s primářem MUDr. Zdeňkem Tomáškem. Z plánovaného počtu 275 pracovníků chybí 15 – pět lékařů a deset sester.

V roce 1990 se stal ředitelem Nemocnice s poliklinikou Vítkov MUDr. Josef Žurek. V průběhu roku byli hospitalizováni 3 792 pacienti, průměrná délka léčení činila 11,5 dne. Rychlá zdravotnická pomoc byla zajišťována jen na všední dny od sedmi do šestnácti hodin. 

Koncem roku 1991 začala městská rada a zastupitelstvo intenzivně pracovat na řešení problémů vítkovské nemocnice. Koncepce zdravotnictví v celostátním měřítku neexistovala a při absenci řádných pravidel i následného střídání ministrů začalo zdravotnictví v republice kolabovat. Celým procesem zamýšlených změn, jejichž cílem bylo udržet chod nemocnice ve Vítkově, se měla intenzivně zabývat rada zdraví, jmenovaná Radou města Vítkova 9. října 1991. Jejími členy se stali MUDr. Helena Fischerová, MUDr. Eduard Zimola, MUDr. Jan Piskoř, JUDr. Karel Kraus, Ing. Jiří Bajer a starostka města PaedDr. Stanislava Suková.

V roce 1992 vznikla Městská nemocnice Vítkov jako samostatný právní subjekt, registrovaný v Opavě jako nestátní zdravotnické zařízení. Jejím ředitelem se stal MUDr. Eduard Zimola, primariáty zůstaly zachovány. Na podzim byla nemocnice zařazena ministerstvem do dodatku 2. vlny privatizace a připravována k přechodu na akciovou společnost.

Byla zahájena řada jednání vedoucích k zajištění provozu vítkovské nemocnice jako akciové společnosti, hledal se strategický partner, jenž by pomohl řešit ekonomické problémy zdravotnického zařízení patřícího městu. Hospodaření nemocnice se totiž dostávalo do čím dál většího propadu a město nemělo dostatek prostředků, jak zařízení udržet při zachování stávající zdravotní péče. 

Byla zahájena řada jednání vedoucích k zajištění provozu vítkovské nemocnice jako akciové společnosti, hledal se strategický partner, jenž by pomohl řešit ekonomické problémy zdravotnického zařízení patřícího městu. Hospodaření nemocnice se totiž dostávalo do čím dál většího propadu a město nemělo dostatek prostředků, jak zařízení udržet při zachování stávající zdravotní péče. Situaci nepomáhala řešit ani nesčetná jednání MUDr. Eduarda Zimoly na Okresním úřadu v Opavě, ani jednání ředitele nemocnice a starostky města na ministerstvu zdravotnictví. Žádosti o sponzorské příspěvky se rozesílaly na všechny strany.

V roce 1993 se stal ředitelem nemocnice MUDr. Dušan Dluhoš. V průběhu roku odešli MUDr. Jan Nepor z funkce primáře chirurgického oddělení, MUDr. Němec a MUDr. Přikryl. Nově nastoupil MUDr. Pavel Karhánek jako primář chirurgického oddělení, na částečný úvazek pomáhal MUDr. Oldřich Šimeček. Ostatní primariáty zůstaly beze změny. Perspektivně bylo nutno zajistit nejméně pět dalších lékařů pro ARO, gynekologii a chirurgii. 

Zařízení nemocnice bylo nově vybaveno operačním stolem pro sál, odsávačkou pro gynekologické zásahy, analyzátorem krevních plynů, analyzátorem calia a natria pro laboratoř. Část prostředků byla poskytnuta sponzory, část uhradil městský a okresní úřad. Na interním oddělení byl zprovozněn fibrogastroskop, který byl pořízen z finančních prostředků obecních a městských úřadů Vítkovska a dalších dárců – nejvíce přispěl VAKUS Vítkov. Dalším přínosem bylo pořízení nového přístroje – operačního laparoskopu, v dané době nejmodernějšího a technicky nejdokonalejšího přístroje pro léčbu ženských chorob v okrese Opava. Přístroj byl zakoupen Městským úřadem Vítkov. Městská nemocnice měla celkem 152 lůžka, hospitalizováni byli 4 312 pacienti. V investiční výstavbě se podařilo v termínu dokončit stavbu plynové kotelny a přípojky kanalizace.

I v roce 1994 zůstávala nemocnice městským zařízením; k personálním změnám nedošlo. 12. 9. 1994 schválilo městské zastupitelstvo vznik nové akciové společnosti s názvem Nemocnice Vítkov, a. s.. Stoprocentním akcionářem se stalo město Vítkov. Hlavním úkolem akciové společnosti mělo být zefektivnění a zmodernizování celého zařízení a zachování nemocnice ve stávajícím rozsahu. 

Zatím však celorepublikově ve zdravotnictví stále neexistuje ucelená koncepce rozvoje, na postech se jako na běžícím pásu střídají ministři zdravotnictví, problémy navíc vznikají s vykazováním lékařských výkonů a úhradami zdravotnických pojišťoven, které jsou nesolventní, narůstá inflace. Situaci v podstatné míře později komplikuje i nekoncepční rozhodnutí ministerstva zdravotnictví o nárůstu mzdových prostředků, na které nemocnice nemají finance. Přestože město poskytovalo nemocnici milionové dotace, nestačily na krytí mzdových a nejnutnějších dalších nákladů. V roce 1994 skončilo hospodaření nemocnice ztrátou ve výši 1 907 468,- Kč, navíc bylo zařízení zatíženo řadou půjček.

Počátkem roku 1995 rezignoval MUDr. Dušan Dluhoš na funkci ředitele zdravotnického zařízení a řízením nemocnice ve Vítkově byl pověřen Ing. Miroslav Vrána. Ten předložil novému vedení města návrh na restrukturalizaci nemocnice na zařízení s kapacitou do sta lůžek a návrh organizačního řádu nemocnice. Přes úsporná opatření opět skončilo hospodaření nemocnice značným dluhem. A neutěšená situace přetrvávala. Přetrvávala i po jmenování nového ředitele nemocnice RNDr. Františka Hiemera a později Ing. Jiřího Havlíčka.

Začátkem dubna 1998 vyšly v regionálním tisku články, které vypovídaly o možnosti uzavření oddělení pediatrie a gynekologie i porodnictví ve vítkovské nemocnici. Městské zastupitelstvo s vyjádřením komise pro výběrové řízení na poskytování lůžkové péče v daných oborech nesouhlasilo, nesouhlasilo ani se ztrátou samostatnosti vítkovské nemocnice.

Uložilo starostovi a zástupci starosty vést jednání v tom smyslu, aby se doporučení komise nenaplnilo. Také občanům ležel na srdci osud nemocnice. 8. dubna 1998 se na starostu města, pana Josefa Pruska, obrátila paní Lenka Kvasničáková, která byla oprávněna jednat jménem petičního výboru, se zněním petice proti uzavření dvou oddělení nemocnice. Požádala vedení města o zveřejnění akce a poskytnutí prostoru k umístění a podepisování petice. 

Petiční archy byly za pomoci studentů vítkovského gymnázia rozneseny do závodů, firem a obchodů ve městě, kde byly vyloženy a kde také bylo možno je podepsat.  Petici podepsalo 6 248 občanů z Vítkova a okolí. 28. 4. 1998 předložil starosta petici k jednání radě města. Ta rozhodla odeslat ji na ministerstvo zdravotnictví. Výběrová řízení na poskytovatele zdravotní péče byla pozastavena a probíhala revize všech dosavadních závěrů. Vedení nemocnice chtělo udržet stávající stav oddělení a bylo připraveno provozovat i 28 lůžek léčebny dlouhodobě nemocných. 

Během roku 1999 se neustále uvažovalo o redukci oddělení v nemocnici, především o uzavření lůžkové části dětského oddělení a porodnice. Změny byly oddáleny, ale nevyřešeny. To přinesl až rok 2000. 1. ledna. 2000 vzniklo oddělení LDN. 1. května téhož roku byla zrušena lůžková část dětského oddělení a 30. června lůžková část gynekologie – porodnictví. Další změny se připravovaly. 

V důsledku zrušení okresních úřadů se od 1. 1. 2002 stal zřizovatelem nemocnice ve Vítkově Moravskoslezský kraj. Nemocnice Vítkov se po reformě veřejné správy stala jeho příspěvkovou organizací. Z nového vztahu vyplývá, že vlastníkem areálu nemocnice je kraj a svými finančními prostředky z krajského rozpočtu přispívá na provoz nemocnice. Město tak nemá k nemocnici žádný vztah, kterým by mohlo ovlivnit její činnost, hospodaření nebo nakládání s majetkem. Má pouze své zástupce v dozorčí radě nemocnice.

Nemocnice přešla pod nového zřizovatele s nevyrovnanými závazky. Tak jako valná většina nemocnic, nebyla ani ta vítkovská schopna se vyrovnat se zásahy státu do hospodaření v mzdové oblasti. Tato skutečnost se projevila jak v hospodářském výsledku, tak i v neschopnosti řádně a včas hradit závazky, takže hospodaření nemocnice v roce 2002 skončilo ztrátou 1 700 000,- Kč přesto, že činnost zařízení byla dotována Moravskoslezským krajem.

Vítkovská nemocnice poskytovala v roce 2002 akutní lůžkovou zdravotní péči na 32 lůžkách chirurgického oddělení a 40 lůžkách oddělení interního. Léčebna dlouhodobě nemocných měla 42 lůžka. K rychlému stanovení diagnózy sloužilo RTG pracoviště a biochemická laboratoř. Velkým přínosem pro zajištění zdravotní péče se stalo rovněž rehabilitační pracoviště, které vzniklo rekonstrukcí nevyužitých prostor bývalého dětského oddělení.

V roce 2003 přišla vítkovská nemocnice o lůžkovou část chirurgického oddělení. Obavy a nespokojenost vyvolaly v širokém okolí informace o možné přeměně nemocnice ve Vítkově na akciovou společnost. Krajští zastupitelé zdůvodňovali přechod zdravotnických zařízení na akciové společnosti ve Vítkově i v Opavě především z ekonomických důvodů.

6. dubna 2004 byli ředitelé čtyř z devíti nemocnic, jejichž zřizovatelem je Moravskoslezský krajský úřad, s okamžitou platností odvoláni. Důvodem k odvolání byl rostoucí propad hospodářských výsledků zařízení a stále narůstající dluhy. Krajští zastupitelé rozhodli, že vedení nemocnic se do ukončení výběrových řízení – tedy zhruba do dvou měsíců – ujmou zástupci odvolaných ředitelů. O post tak přišel také Ing. Jiří Havlíček, ředitel vítkovské nemocnice. Paradoxem zůstává, že podstatný vliv na ztrátovém hospodaření zdravotnických zařízení mělo rozhodnutí vlády, která na návrh ministerstva zdravotnictví nařídila zvýšení mezd lékařům a sestrám, aniž by na to zdravotnickým zařízením byly poskytnuty prostředky. Kraje převzaly od státu zadlužená zdravotnická zařízení, jejichž hospodaření se i přes poskytované finanční injekce propadá stále hlouběji. 

Řízením nemocnice ve Vítkově byl v rozsahu práv a povinností ředitele pověřen Ing. Jiří Bajer, který byl 28. června 2004 radou Moravskoslezského kraje potvrzen jako ředitel (v nemocnici působil od roku 2000 jako ekonomický náměstek ředitele). Interní oddělení vede MUDr. Ludmila Prusíková, léčebnu dlouhodobě nemocných MUDr. Josef Žurek, oddělení klinické biochemie RNDr. František Hiemer, radiodiagnostické oddělení MUDr. Zdeněk Tomášek a rehabilitaci MUDr. Radim Pachman. V nemocnici dále pracují MUDr. Kateřina Firleyová, MUDr. Petra Jakubcová, MUDr. Mikuláš Rodák, MUDr. Lenka Škařupová a MUDr. Ivan Schneider. Vedoucím lékařem zdravotnické záchranné služby je MUDr. Jiří Suchomel.

V současné době využívá nemocničních prostor rovněž řada lékařů, kteří provozují privátní ambulance. Patří k nim dětská ambulance MUDr. Mazurové, kožní MUDr. Dratvy, onkologická MUDr. Horkela, alergologická MUDr. Bainara, plicní MUDr. Pravdy, neurologická MUDr. Pachmana a dvě gynekologické ambulance - MUDr. Antonína a MUDr. Hlavenky. 

Vedení nemocnice i všichni zaměstnanci se snaží i za tak obtížné situace poskytovat pacientům stále dobrou zdravotní péči. Cílem ředitele vítkovské nemocnice Ing. Jiřího Bajera je udržet chod zdravotnického zařízení a v horizontu dvou až tří let dosáhnout vyrovnaného hospodaření. Cestu k úspěchu vidí Ing. Bajer mimo jiné i v dobré organizaci práce. Personální audit by měl umožnit optimální kumulaci funkcí v takovém rozsahu, aby nebyl ohrožen provoz.

Stranou snažení nezůstává ani zastupitelstvo města Vítkova, které finančním příspěvkem k zakoupení přístrojového vybavení na kolonoskopii, sonografii srdce a na pořízení echokardiografu umožnilo zkvalitnit zdravotní péči pro občany. 

Zásadní změny pro další osud nemocnic přinesl květen 2005. Zastupitelstvo kraje rozhodlo, že se z devíti krajských nemocnic stanou akciové společnosti. Tato forma by měla nahradit dosavadní příspěvkové organizace, které jsou v mnoha směrech nevyhovující. Loňská ztráta všech nemocnic ve správě kraje byla vyčíslena na 110 milionů korun. Přitom 85 milionů dostaly na oddlužení za loňský rok, předloni jim stát prostřednictvím kraje poslal více než 300 milionů.

Jako akciové společnosti by nemocnice měly získat stejné startovací podmínky, kraji to pak umožní lépe kontrolovat jejich vlastní chod, tedy provoz a další náklady. Vedení bude mít jasnou odpovědnost, bude možné účelně nastavit platy zaměstnanců a zefektivnit provoz. Vznik akciových společností by neměl znamenat omezení péče pro obyvatele ani privatizaci nemocnic. Kraj bude i nadále rozhodovat o vývoji a směřování každé z nemocnic. Nemocnice budou fungovat jako samostatné akciové společnosti, avšak úroveň jejich činnosti, konkurenceschopnost a oprávněnost další existence hodlá kraj jako zakladatel nadále sledovat a ovlivňovat prostřednictvím dozorčích rad společností.

Přestože ještě v současné hektické době není působnost vítkovské nemocnice zcela jasná, zdá se být jisté, že ve městě zůstane. Nezbývá, než si přát, aby co nejdříve skončily nesmyslné politické spory a války ministerstva zdravotnictví, pojišťoven a lékařů, které osud nemocnic předznamenávají. Nezbývá, než si přát, aby nám vítkovská nemocnice radost v poháru bolesti, jímž bývá život člověka naplněn, přinášela i po dobu příští. 

Slovo na závěr:

„Když jsem v roce 1958 po absolvování brněnské lékařské fakulty byl umístěnkou ministerstva zdravotnictví přidělen do nemocnice ve Vítkově, neměl jsem tušení o existenci tohoto městečka. V srpnu jsem tady nastoupil na gynekologicko – porodnické oddělení s předsevzetím, že se budu snažit co nejdříve vrátit zpět do Brna. Když jsem se však seznámil s chodem nemocnice, ve které pracovali odborně zdatní a velmi obětaví kolegové, rozhodl jsem se zůstat. Výhodou práce v malé nemocnici bylo, že všichni museli kromě svého oboru zvládat i obory ostatní, takže jsme získali solidní všeobecnou erudici.

Museli jsme obětovat hodně osobního volna, protože noční služby ob den nebyly ničím neobvyklým. Málokdy se stalo, že jsme museli pacienta přeložit na výše postavené pracoviště. Nemocnice si získala věhlas a často ji vyhledávali i pacienti z mimospádových oblastí.

Abychom udrželi krok s vývojem medicíny, navrhli a vlastními silami jsme vyrobili několik nástrojů a přístrojů, které v té době nebyly běžně dostupné.

Po roce 1990 díky nepřehlednosti a nejasnostem zdravotní politiky se nemocnice dostávala do finančních potíží, které vedly k omezování provozu a nakonec i k rušení oddělení až k dnešnímu stavu.

Přeji vítkovské nemocnici, ve které jsem strávil 42 let, na něž vděčně vzpomínám, ke stoletému jubileu hodně úspěchů a spokojených pacientů !

Vivat – crescat –floreat !“

MUDr. Eduard Zimola

Ředitelé vítkovské nemocnice od roku 1945

MUDr. A. Siegel, MUDr. H. Tiefenbach, MUDr. F. Stibor, MUDr. O. Suchánek, MUDr. J. Pavlík, MUDr. A. Hrdlička, MUDr. B. Přibyl, MUDr. J. Horák, MUDr. M. Říčný, MUDr. J. Žurek, MUDr. E. Zimola, MUDr. D. Dluhoš, Ing. M. Vrána, RNDr. F. Hiemer, Ing. J. Havlíček, Ing. J. Bajer 

Primáři některých z oddělení vítkovské nemocnice

Interna – MUDr. Novák, MUDr. Konečný, MUDr. Sanetřík, MUDr. Žurek, MUDr. Prusíková 

Chirurgie – MUDr. Stibor, MUDr. Velcl, MUDr. Skřivánek, MUDr. Kouba, MUDr. A. Škopík, MUDr. Nepor, MUDr. Karhánek 

Dětské oddělení – MUDr.Jalůvka, MUDr. J. Škopík, MUDr. Filip, MUDr. Vícha, MUDr. Říčný

Gynekologicko – porodnické oddělení – MUDr. Hrdlička, MUDr. Novotný, MUDr. Antonín