Lhotka u Vítkova

se rozkládá asi 3 km severozápadně od Vítkova, v nadmořské výšce 489 m. První zmínka o Lhotce pochází z roku 1377, kdy náležela k Vikštejnu. S vikštejnským panstvím pak obec sdílela osudy až do roku 1708, kdy Antonín Ferdinand Erdman Oderský z Lideřova panství rozprodal a Lhotka s Radkovem a Vikštejnem byla intabulována Marii Františce von Reich jako součást statku Čermná. Později Lhotku koupil spolu s Radkovem a Vikštejnem Antonín Matyáš svobodný pán Mitrovský z Nemyšle.

Z roku 1777 pochází velmi kvalitní obraz sv. Kříže od I. Günthera umístěný ve stejnojmenné kapli. V roce 1782 byl ve Lhotce postaven pozdně barokní kostel s dřevěným portálem a čtyřhrannou věží.

Do roku 1867, kdy se osamostatnila, byla Lhotka osadou Nových Těchanovic. Jednalo se o malou čistě německou obec. V roce 1834 zde bylo 20 domů a žilo zde 132 obyvatel. Podle sčítání lidu z roku 1921 se z 215 obyvatel obce hlásilo 211 osob k národnosti německé, pouze 1 osoba k národnosti české. V roce 1930 zde stálo 59 domů, z 220 obyvatel se hlásila k české národnosti stále jen 1 osoba. Lhotka byla zemědělskou obcí se značnou rozlohou lesů v katastru. Z celkové výměry hospodářské půdy 428 ha v roce 1900 tvořily 204 ha pole, 139 ha lesy, 69 ha louky, 11 ha pastviny, 5 ha zahrady, bylo zde 21 koní, 224 kusů skotu a 101 kus bravu. V témž roce zde existovala obecná škola, mlýn, mlýn s pilou, později další pila a břidlicový lom. V meziválečném období zde byla nejsilnější politickou stranou DNP, roku 1935 vyhrála volby SdP.

Obec byla osvobozena 5. května 1945. Původní obyvatelstvo bylo odsunuto a obec nově osídlena. Ve volbách v roce 1946 odevzdalo z celkového počtu 78 voličů 38 osob hlas ČSL, 24 KSČ, 7 ČSD a 7 ČNS. V roce 1950 ve Lhotce žilo 188 obyvatel. V roce 1969 zde byla národním podnikem Štěrkovny a pískovny Olomouc zahájena výstavba dolu na těžbu a zpracování břidlice, těžit se začalo v roce 1973. Podle sčítání lidu z 1. prosince 1970 zde bylo 23 domů s 24 byty a žilo zde 97 obyvatel, k 1. lednu 2000 zde žilo 67 osob.