20 x 365 - únorové setkání

14. února 2013
Pohádkově zasněžená krajina Vítkovska se stromy pomalu se balícími do křehké jinovatky. Tak takový pohled čekal na naše polské přátelé z Kalet, kteří přijížděli ve čtvrteční podvečer slavit dvacet let spolupráce našich měst.

V 17.00 hodin se všichni ubytovali v Davidově mlýně v Kružberku. 

Po večeři již byly připraveny spolky z Vítkova se svým program. Na pomyslném jevišti v restauraci Šupina se střídaly vítkovské mažoretky a tanečnice. 

Pěveckým vystoupení večer obohatil mladý talentovaný zpěvák Miroslav Macáš. 

Po tomto pásmu následovalo vystoupení šermířské a divadelní společnosti ARCUS Dívčí válka. Tuto společnost měli možnost účastníci z Kalet vidět vůbec poprvé. Herci mile překvapili úvodním slovem a žertovnou rýmovačkou o svém představení v polštině.
Protože v restauraci není pódium, byli diváci vtaženi přímo do děje. Česko – polská konverzace běžela jako na drátkách. Nebylo potřeba ani žádných tlumočníků. A tam, kde by snad polský divák mohl být na pochybách, vyjádřili herci obsah slov hrou těla. Během celé komedie se čeští i polští diváci výborně bavili. Vždyť téma soužití mužů a žen, lásky i drobného hašteření mezi oběma pohlavími je snad všude na světě stejné.
… a skupina výbojné Vlasty se toho večera rozrostla až hluboko do Polska, až k městečku Kalety. 

Po skončení divadelního představení se všichni společně sesedli, aby strávili příjemný zbytek večera vzpomínáním na uplynulých dvacet let i vyměňováním nápadů na nové společné aktivity. V deset hodin večer už bylo potřeba i příjemně ubíhající vzpomínání ukončit a odpočinout si a načerpat sil na další den. 

V pátek ráno jsme se všichni společně sešli v slavnostním sále Městského úřadu ve Vítkově na česko-polské konferenci. 

Program konference:

• Průřez společnými aktivitami a výhled připravovaných aktivit.
• Přednáška na téma „Možnosti financování společných česko-polských projektů z prostředků Evropské unie“.
• Poděkování osobám, které se aktivně podílely na přípravě a realizaci aktivit.

Velkým přínosem byla prezentace zástupkyně Euroregionu Silesia paní Ing. Jany Novotné –Galuszkové, která přítomné seznámila s již realizovanými projekty nejen města, ale také základní školy. Zhodnotila je po stránce ekonomické i obsahové.
Všichni pozorně naslouchali výhledům pro další plánovací období a možnostem čerpání finančních prostředků nejen prostřednictvím Operačního programu přeshraniční spolupráce 2007 – 2013 Česká republika – Polská republika pro realizaci mikroprojektů, ale také z jiných zdrojů na české i polské straně.
Vzhledem k tomu, že spolupráce mezi oběma městy je opravdu velmi aktivní, je potřeba neustále hledat zdroje financování nově připravovaných projektů. Byť jsou města schopna ze svých rozpočtů část nákladů financovat, většinu projektů by nebylo možno bez finanční podpory Evropské unie vůbec zrealizovat.
Vzhledem k odborné terminologii a množství nových informací byla konference tlumočena.

V programu vystoupili nejen současní starostové partnerských měst Pavel Smolka a Klaudiusz Kandzia, ale také bývalí starostové.

• Józef Bregula, který stál společně s tehdejší starostou města Vítkova Stanislavou Sukovou u zrodu spolupráce. (Paní S. Suková se se setkání z důvodu nemoci omluvila.)
• Józef Kalinowski, který spolupracoval během svého prvního funkčního období se starostou města Josefem Pruskem. Tehdy se spolupráce měst začínala rozvíjet především na úrovni vedení měst. Školy však již byly dále a realizovaly první společné projekty a nezaostávaly ani dechové soubory obou měst. Pan Prusek připomněl také spolupráci na poli uměleckém, a to především pěveckých sborů. 
• Józefa Kalinowského vystřídala Maria Rogocz a na české straně byl v té době současný starosta města Pavel Smolka. Paní Rogocz zavzpomínala, na první nesmělé krůčky v oblasti spolupráce spolků, kterou města nejen organizačně, ale také finančně zaštiťovala.
• Nejvíce společných projektů však bylo realizováno v posledních pěti letech za starostů Józefa Kalinowského a následně Klaudiusze Kandzii a vítkovského starosty Pavla Smolky.

Poděkování a předávání dárků směřovala k bývalým i současným osobám, které se o rozvoj spolupráce zasloužily na české i polské straně. 

Celá konference probíhala ve velmi přátelském ovzduší. Poděkování nebyla jen pouhou formalitou, ale skutečným oceněním dlouholetého a neustále se rozvíjejícího přátelství a společné práce. 

Program dne však pokračoval dále. Malý časový skluz jsme ten den srovnávali jen velmi obtížně. Vzhledem k sněhové nadílce a místy husté mlze jsme museli být i během cesty do Kopřivnice opatrní. Šťastně jsme stanuli před Technickým muzeum Tatra v Kopřivnici. Zde si přišli na své nejen milovníci veteránů. Nákladní Tatry byly zase dobře známy ze závodů Dakar. S velkým zájmem se setkala expozice Emila Zátopka, která je součástí prohlídkové trasy muzea.

Z Kopřivnice už to byl opravdu jen kousek do historického Štramberka. To, že na Trúbu, která se ten den topila v husté mlze, jsme nedohlédli ani z náměstí, nám neubralo na nadšení, se kterým se vrhli do útrob městského pivovaru, který nás obestřel svou teplou náručí.

Vzhledem k tomu, že pivovar je skutečně historický a tím i jeho sklepy nejsou příliš rozlehlé, rozdělili jsme se do dvou skupin. První vyrazila na prohlídku historického centra městečka a na Trúbu. Po prohlídce náměstíčka, dovyprávění pověsti o Tatarech a ochutnávce pravých štramberských uší jsme se vydali k výstupu na Trúbu. Ovšem schody sněhem vysoko zaváté odradily především dámy. Vzhledem k tomu, že finance na úhradu vstupného jsem měla uloženy hluboko v kabelce a v žádném případě jsem nemohla přiznat, že se bojím (když už jsem takový výlet vymyslela) statečně jsem se drápala vzhůru a už v duchu přemýšlela, jak se budu „spouštět“ dolů. Ale to už jsme dorazili nahoru. Nezbytné focení, abychom měli na co vzpomínat a poslední závěrečný výstup k pokladně.

Tady nás však čekalo malé překvapení – Trúba byla zavřena. I když se všude dookola valila v hustých chomáčích mlha a my bychom neviděli ani na metr daleko, přece jen jsme byli v hloubi duše připraveni poslední závěrečné stoupání pokořit. Nedá se nic dělat, vrátíme se sem někdy v létě. Důkladně jsme pročetli informační tabuli o historii a vraceli se zpět dolů. O tom, že jsem nejprve potupně visela na zídce, protože jsem se neodvážila kopec sklouznout jako většina pánů a zábradlí u schodů jsme se držela tak urputně, že se až divím, že jsem v té zimě k němu nepřimrzla, nebudu raději rozvádět. Dámy ve druhé skupince upřednostnily prohlídku náměstíčka s kostelem a přilehlé roubenky. V pivovaru už byla připravena i pro naši skupinku prohlídka s výkladem o historii tradičního vaření piva a ochutnávkou (myslím si, že jsme si ji za ten výstup zasloužili).

Ale už je tady Společenský večer. Starostové partnerských měst zahajují večerní slavnostní program a všichni se vrhnou do víru tance. Na pódiu se střídá taneční skupina TNT z Příbora s Albatrosem z Kalet. Tančí se vše, od klasiky až po disko tance. Večer příjemně plyne a pro ty, kteří hledají taneční inspiraci je připraveno vystoupení tanečního páru. Přestávky mezi tanečními sériemi si účastníci večera zpříjemňují prohlídkou výstavy v prvním patře. Původně jsme si mysleli, že výstava bude otevřena pouze do 22.00 hod., ale vzhledem k zájmu ji ponecháváme otevřenou až do ukončení Společenského večera. Nebylo snad nikoho, kdo by se na výstavě alespoň na jedné fotografii nenašel. Takže se opět vzpomínalo a plánovalo, co bychom ještě společně mohli zrealizovat.

Nedělní ráno jako od Lady. V deset hodin je část účastníků připravena na vycházku a část upřednostnila nákupy ve Vítkově, kam odjela společně s kapelou, která si musela naložit nástroje po včerejším vystoupení.
Společně se vydáváme kolem kostelíka sv. Petra a Pavla v Kružberku k horolezeckým skalám. Cesta přes chatoviště je prohrnutá a příjemně ubíhá. U skal se na chvíli zastavujeme a povídáme si o zřícenině hrádku v lese nad námi a o krásné vyhlídce na Kružberskou přehradu.

Vzhledem k množství sněhu necháváme výstup lesem na léto a pokračujeme po cestě na hráz přehrady. Metrové rampouchy v nás probudily i po protančené noci sportovního ducha a soutěž o jejich sestřelení je v plném proudu. Za chvíli má již i svého vítěze. 

Mezitím se jdu podívat, kterou cestou se vrátíme k hotelu. Chodník na Velké sedlo není prošlápnutý, ale zvýšený adrenalin a soutěživý duch po právě proběhlé soutěži rozhodl za nás – jde se lesem. Místy nabíráme do bot i vrchem, ale všichni statečně šlapou a než se nadějeme, jsme pod hrází. Krátká zastávka na Velkém sedle a už rychle na oběd do Davidova mlýna. Cestou se rozebírá včerejší večer a taneční odlišnosti v Polsku a Česku. Co kdybychom uspořádali společné česko-polské taneční? Naučili se nejen společenským, ale také nějakému tomu lidovému tanci, oprášili etiketu (i ona má své drobné národní odlišnosti) a vyměnili si zkušenosti, co kdo dobrého pokládá na stůl při významných společenských událostech … V rámci odpočinku zařadili nějaké to plavání a procházku …

… tak vznikají nové projekty.
 

Nezbývá než se rozloučit a popřát šťastnou cestu. Těšíme se už teď na květnové setkání Kaletách.