Opatření obecné povahy město Vítkov č. 1/2025

MĚSTO VÍTKOV
náměstí Jana Zajíce 7, 749 01 Vítkov
Zastupitelstvo město Vítkov

č. j.: MUVI 46410/2025

vyřizuje: Ing. Radim Vedra
kontakt: tel: 556 312 270, e-mail: vedra@vitkov.info
datum: 25.06.2025

Opatření obecné povahy město Vítkov č. 1/2025

kterým se stanoví místní koeficient pro vymezené nemovité věci na území obce (města)

Zastupitelstvo město Vítkov se na svém zasedání dne 26. 03. 2025 usnesením č. 788/20 usneslo vydat na základě § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí“), ve spojení s § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a svým usnesením ze dne 25.06.2025, č.851/22 vydalo toto opatření obecné povahy:

I.

Tímto opatřením obecné povahy se stanovuje ve smyslu § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí místní koeficient pro výpočet daně z nemovitých věcí u níže vymezených nemovitých věcí.

Místní koeficient, kterým se násobí daň poplatníka za pozemky, zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky s výjimkou pozemků zařazených do skupiny vybraných zemědělských pozemků, trvalých travních porostů nebo nevyužitelných ostatních ploch¹, se u následně uvedených nemovitých věcí (zdanitelných jednotek, pozemků a zdanitelných staveb nacházejících se na pozemcích současně takto označených²):

par. č. 293 (označení zdanitelné stavby); par. č. 371 (označení zdanitelné stavby); par. č. 684 (označení zdanitelné stavby); par. č. 685/1; par. č. 685/2 (označení zdanitelné stavby); par. č. 776; par. č. 777 (označení zdanitelné stavby); par. č. 778/1 (označení zdanitelné stavby); par. č. 778/2 (označení zdanitelné stavby); par. č. 778/3; par. č. 1447 (označení zdanitelné stavby);³

v katastrálním území Vítkov [782998] stanovuje ve výši 5,0.
 

II.

Tímto opatřením obecné povahy se stanovuje ve smyslu § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí místní koeficient pro výpočet daně z nemovitých věcí u níže vymezených nemovitých věcí.

Místní koeficient, kterým se násobí daň poplatníka za pozemky, zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky s výjimkou pozemků zařazených do skupiny vybraných zemědělských pozemků, trvalých travních porostů nebo nevyužitelných ostatních ploch⁴, se u následně uvedených nemovitých věcí (zdanitelných jednotek, pozemků a zdanitelných staveb nacházejících se na pozemcích současně takto označených⁵):

par. č. 384/1 (označení zdanitelné stavby); par. č. 1737/1 (označení zdanitelné stavby); par. č. 1734;⁶

v katastrálním území Vítkov [782998] stanovuje ve výši 3,0.

Odůvodnění:

Město Vítkov je veřejnoprávní korporací ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), jejímž účelem je péče o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, jakož i ochrana veřejného zájmu. Za tímto účelem musí město disponovat dostatečnými finančními prostředky.

Součástí daňových příjmů města je mimo jiné i výnos daně z nemovitých věcí, které se nachází na území města [srov. § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na zajištění dostatečného množství finančních prostředků pro naplnění výše uvedeného účelu a základních úkolů města jako veřejnoprávní korporace, muselo město přistoupit k zavedení místního koeficientu, kterým došlo ke zvýšení daně z nemovitých věcí.

Na území města Vítkov dochází k provozování podnikatelské činnosti, která v porovnání s bydlením klade větší nároky na veřejnou infrastrukturu města, jakož i na životní prostředí. Vyšší daňové zatížení se tak zavádí například pro obchodní řetězce, které mají své prodejny na území města.

S ohledem na skutečnost, že jsou prodejny těchto obchodní řetězců situovány v obydlené zástavbě města Vítkov, tak tyto mimo jiné využívají i pozemní komunikace ve vlastnictví města, resp. tyto komunikace jsou využívány nejen ze strany zásobování, ale i ze strany návštěvníků těchto prodejen. Zvýšené užívání pozemních komunikací pak zákonitě vede ke zhoršování technického stavu těchto komunikací, což má vliv i na jejich sjízdnost a v konečném důsledku i na plynulost a bezpečnost silničního provozu. Pro odstranění negativních následků musí město vynakládat zvýšené finanční prostředky na opravu, údržbu a úklid těchto pozemních komunikací, pročež zvýšení místního koeficientu bude představovat jistou kompenzaci těchto zvýšených nákladů.

Dále by nemělo být opominuto, že zvýšení dopravní zátěže znamená i zvýšení hluku a snížení kvality ovzduší v lokalitě; oba tyto aspekty přitom negativním způsobem ovlivňují zdraví a pohodu bydlení občanů města Vítkov. Ke zmiňované externalitě v podobě hluku z automobilové dopravy lze doplnit následující.

V souladu s § 30 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se hlukem rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož imisní hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Nepřekročení samotných imisních hygienických limitů přitom neznamená, že by vznikající hluk nebyl způsobilý narušit pohodu bydlení. Je nutné mít na paměti, že vnímání hluku je do jisté míry věcí subjektivní povahy – u každého člověka existuje určitý stupeň citlivosti, resp. tolerance rušivého účinku hluku.

Tedy i za předpokladu, že by nebyly překročeny prahové hodnoty hluku, není možné a priori hovořit o tom, že by taková úroveň hluku neměla žádných negativních účinků na lidi žijící v okolí. Ke zdravotním rizikům spojených s hlukem se pravidelně vyjadřuje i WHO (Světová zdravotnická organizace), která v minulosti například uvedla: „For average noise exposure, the GDG strongly recommends reducing noise levels produced by road traffic below 53 decibels (dB) Lden , as road traffic noise above this level is associated with adverse health effects.“⁷ Samotná hluková zátěž pak kromě více či méně závažných zdravotních komplikací vyvolává i celou řadu negativních emočních stavů – pocity nespokojenosti, deprese, obavy, vyčerpání atd. Vysoké hladiny hluku (zvuku) rovněž mohou vést i k nepříznivým projevům v sociálním chování.

Obdobně nelze opominout ani vlivy na kvalitu ovzduší, neboť vlivem automobilové dopravy dochází k emisím suspendovaných částic PM10 či benzo[a]pyrenu, což bude ještě rozvedeno níže.

Další pomyslnou skupinou nemovitých věcí – které negativním způsobem ovlivňují obyvatele města Vítkov – jsou ubytovny a další ubytovací zařízení, která cílí zejména na nízkopříjmové skupiny obyvatel (skupiny sociálně slabších). S ohledem na skutečnost, že činnost těchto osob – uživatelů ubytovacích zařízení – vyvolává zvýšenou kriminalitu v lokalitě, musí město vynakládat zvýšené náklady na zajištění bezpečnosti, veřejného pořádku a čistoty veřejných prostranství. V tomto směru může město zmínit náklady spojené s činností městské policie nebo náklady vynaložené na úklid veřejných prostranství. Opakované (až pravidelné) výjezdy strážníků městské policie do lokalit, ve kterých se ubytovny nachází, jsou přitom dobře prokazatelné, neboť o těchto se sepisují úřední záznamy.

Činnost těchto (nepřizpůsobivých) osob má vliv i na kvalitu bydlení ve městě Vítkov, zejména v blízkosti těchto ubytoven, neboť tyto narušují veřejný pořádek i různými zvukovými projevy, kterými dochází k narušování nočního klidu. Stejně tak dochází i k narušování zákonem chráněného zájmu na nerušeném občanském soužití ve smyslu zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Význam zmiňovaných problémů, které jsou s existencí ubytoven spojeny, dokládají i novinové články⁸.

V souvislosti (nejen) s výše uvedeným město akcentuje obecné pravidlo, že vlastnictví není jenom právem, ale i povinností, která zavazuje (čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Vlastníci vymezených nemovitých věcí jsou tedy přímo odpovědní za činnost, které na těchto nemovitých věcí vykonávají osoby, kterým jejich užívání vlastník umožnil, a to ať už svým konáním nebo nekonáním.

Jak již bylo uvedeno výše, město tímto opatřením obecné povahy sleduje zájem na individualizaci daňového zatížení tak, aby zohledňovalo nerovné zatížení společného prostoru a sdílené veřejné infrastruktury. Z tohoto důvodu vyšší daní jsou zatíženy v konečném důsledku nemovité věci ve vlastnictví subjektů, které jsou přímými či nepřímými původci zvýšené zátěže životního prostředí a dopravní a technické infrastruktury města (emise, hluk, prach, otřesy, zvýšená intenzita dopravy apod.). Ze stejného důvodu dochází i ke zvýšení místního koeficientu u nemovitých věcí, které produkují externality, které zasahují do pohody bydlení a veřejného pořádku.

Město Vítkov má za nutné akcentovat negativní vlivy vymezených nemovitých věcí – jejichž činnost je spojena se zvýšením dopravní zátěže – na kvalitu ovzduší v městě Vítkov a jeho okolí. Nízká kvalita ovzduší totiž vede k rozvoji chronických onemocnění, které nejenže snižují kvalitu života, ale často má i vysoký podíl na smrtnosti lidí v okolí. Ke zdravotním rizikům zapříčiněných nízkou kvalitou ovzduší se opakovaně vyjadřuje i WHO, jež v minulosti konstatovala, že „There is now broad expert consensus that air pollution is a major global public health risk factor and puts an enormous financial burden on societies. Outdoor and household air pollution together accounted for approximately 12 % of all deaths in 2019. Air pollution currently ranks fourth among major risk factors for global disease and mortality, only behind hypertension, smoking and dietary factors.”⁹

Zcela zásadní se přitom jeví automobilová doprava, která je spojena se všemi vymezenými nemovitými věcmi. Automobilová doprava je totiž jedním z emitentů benzo[a]pyrenu do ovzduší. Benzo[a]pyrenem se rozumí polycyklický uhlovodík s pěti benzenovými kruhy, který je silně karcinogenní a mutagenní. Nadto, že je benzo[a]pyren považován za silně karcinogenní látku, tak i dráždí oči, nosní dutinu, krk, průdušky a má rovněž negativní účinky na ledviny a játra. Odborné publikace dále uvádějí, že působení benzo[a]pyrenu je stejně jako u arsenu bezprahové. „Při hodnocení karcinogenů se vychází z teorie bezprahového působení. Ta předpokládá, že neexistuje žádná koncentrace, pod kterou by působení látky bylo nulové. Jakákoliv expozice znamená určité riziko a velikost tohoto rizika se zvyšuje se zvyšující se expozicí.“¹⁰

Lze tedy uzavřít, že činnost subjektů – využívajících vymezené nemovité věci – na území města Vítkov a její dopady (nejen) na občany města Vítkov, veřejný pořádek a životní prostředí nelze bagatelizovat. Získané finanční prostředky bude moci město použít na odstraňování negativních následků (úklid veřejných prostranství, oprava a údržba pozemních komunikací, výsadba zeleně, realizace kompenzačních opatření aj.), jakož na realizaci prevenčních opatření (např. posílení kamerového systému či městské policie).

V tomto případě by rovněž nemělo být opominuto, že podnikatelská činnost (resp. činnost vlastníků nemovitých věcí) je provozována za účelem dosažení zisku subjektu, který podnikatelskou činnost provádí. Vyšším daňovým zatížením vymezených nemovitých věcí tak město sleduje legitimní cíl, k jehož dosažení užívá přiměřených prostředků. Souladnost tohoto názoru s ústavními principy a základními právy a svobodami potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23.

Město tedy přistoupilo ke stanovení místního koeficientu pro výčtem uvedené nemovité věci, které zahrnují jak pozemky označené v souladu s § 12e odst. 1 písm. a) zákona o dani z nemovitých věcí, tak i zdanitelné stavby, které jsou označeny v souladu s § 12e odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí způsobem, že k označení pozemku podle odstavce 1 se toto označení vztahuje na všechny zdanitelné stavby nacházející se na pozemku, když je u označení pozemku současně uvedeno, že se jedná o označení zdanitelné stavby. Označené nemovité věci pak tvoří průmyslové areály a další záměry, které svými dopady (provoz, emise, doprava, pohoda bydlení aj.) dopadají na území a občany města, a proto zvýšený koeficient slouží jako jistá kompenzace těchto externalit. Uvedené odpovídá záměru zákonodárce, jak byl prezentován v souvislosti s novelou zákona o dani z nemovitých věcí provedenou zákonem č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, která umožnila stanovit místní koeficient také pro jednotlivou část obce, přičemž takto je v kontextu výše uvedeného nálezu Ústavního soudu nutno vnímat i vymezené nemovité věci.
Podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o dani z nemovitých věcí platí, že místní koeficient ve výši od 0,5 do 5,0, a to s přesností nejvýše na jedno desetinné místo, může obec stanovit opatřením obecné povahy vydaným zastupitelstvem obce v případě místního koeficientu pro vymezené nemovité věci.

Město důsledně posoudilo negativní vlivy vymezených nemovitých věcí a jejich význam, kdy dospělo k závěru, že je v daném případě vhodné přistoupit ke stanovení dvou místních koeficientů, a to [a] koeficientu ve výši 3,0 a; [b] koeficientu ve výši 5,0. Koeficientem ve výši 3,0 se město rozhodlo zatížit zejména podnikatelské subjekty, jejichž činnost vyvolává nutnost vynaložení nižších nákladů ze strany města. Nadto bylo přihlédnuto k tomu, že tyto negativní vlivy jsou s provozováním nemovitých věcí přímo spojeny, tj. nejsou vyvolány nedostatečným konáním či nekonáním ze strany jejich vlastníků. Naopak koeficient ve výši 5,0 se město rozhodlo stanovit v případě ubytoven, neboť tyto mají větší negativní dopady město, jakož i na zákonem chráněné zájmy, kdy příkladmo lze opět odkázat na nerušené občanské soužití, veřejný pořádek či pohodu bydlení.

K samotné výši místních koeficientů lze poznamenat, že tyto byly zjevně stanoveny v zákonem předpokládané výši. U místního koeficientu ve výši 3,0 se přitom nejedná o nejvyšší zákonem aprobovanou výši. Výše koeficientu byla zvolena především s ohledem na význam negativních externalit, které vymezené nemovité věci přímo či nepřímo ze své povahy způsobují.
Samotnou výši zvolených koeficientů město nepovažuje za nepřiměřenou ani ve vztahu k lokalitě. Zde je možné například odkázat na obecně závaznou vyhlášku statutárního města Opava, kterou byl zaveden místní koeficient pro obec ve výši 3,0 (tedy i mimo podnikatelské subjekty). Dále obec Mikolajice, která má vydanou obecně závaznou vyhlášku, kterou rovněž v případě podnikatelských subjektů stanovuje koeficient ve výši 3,0. A konečně lze zmínit i významně menší obec Nové Lublice, která má stanoven místní koeficient pro obec ve výši 2.

Ve výše uvedeném kontextu město poukazuje na skutečnost, že má rovněž vydanou obecně závaznou vyhlášku, kterou stanoví koeficienty pro výpočet daně z nemovitých věcí. Touto obecně závaznou vyhláškou město například zvýšilo koeficient o jednu kategorii dle členění koeficientů podle § 11 odst. 4 zákona o dani z nemovitých věcí nebo stanovilo místní koeficient pro skupinu rekreačních budov ve výši 2,0. V daném případě tedy nelze hovořit o tom, že by město tímto opatřením obecné povahy přistupovalo k nepřiměřenému zvýšení koeficientu ve vztahu k podnikatelským a dalším subjektům, když v kontextu vydané obecně závazné vyhlášky se jedná o přiměřené zvýšení, které je odůvodněno externalitami, které vlivem užívání předmětných nemovitých věcí vznikají.

V souvislosti s citovaným ustanovením a výše uvedenými argumenty se tak Zastupitelstvo města Vítkov jako věcně příslušný orgán rozhodlo vydat toto opatření obecné povahy.

Vypořádání námitek a připomínek

Námitka č. 1: společnost Lidl Česká republika s.r.o., IČO 26178541, se sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5 – písemnost ze dne 14. 4. 2025

Citace: „Vážení,
veřejnou vyhláškou města Vítkov č.j.: MUVI 23392/2025 byl zveřejněn návrh opatření obecné povahy (dále jen „OOP“), kterým se stanoví místní koeficient daně z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci na území města Vítkov (dále jen „Město“).

Předmětem OOP má být stanovení místního koeficientu ve výši 3,0 pro nemovitosti, jejichž seznam je součástí navrženého OOP a které zahrnují i následující nemovitosti vlastněné naší společností, (dále jen „Nemovitosti“).

Jelikož navržené OOP se dotýká našich práv, povinností nebo zájmů souvisejících s výkonem vlastnického práva k Nemovitostem, podáváme proti návrhu OOP v souladu s § 172 odst. 5 správního řádu následující odůvodněné námitky.

Dle odůvodnění je účelem města „péče o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, jakož i ochrana veřejného zájmu“.

„S ohledem na zajištění dostatečného množství finančních prostředků pro naplnění výše uvedeného účelu a základních úkolů města jako veřejnoprávní korporace, muselo město přistoupit k zavedení místního koeficientu, kterým došlo ke zvýšení daně z nemovitých věcí.“
Z toho, co město uvádí je zřejmé, že pro získání finančních prostředků pro obecné účely si vybralo až překvapivě velice úzký okruh subjektů, kterým má být daň takto výrazně zvýšena. Město nezavádí plošný místní koeficient, ale pro svůj účel stanovuje úzký okruh nemovitostí, na které bude zavedený koeficient uplatňován. Vlastníci tohoto úzkého okruhu nemovitostí mají požadované obecné nároky na příjmovou stránku rozpočtu města naplnit.

Město uvádí, že: „Na území města Vítkov dochází k provozování podnikatelské činnosti, která v porovnání s bydlením klade větší nároky na veřejnou infrastrukturu města, jakož i na životní prostředí. Vyšší daňové zatížení se tak zavádí například pro obchodní řetězce, které mají své prodejny na území města.“ aniž předložilo analýzy či propočty, jaké měřitelné nároky kladou např. obchodní řetězce ve srovnání s nepodnikatelskými subjekty či jinými podnikatelskými subjekty ve městě.

Město poukazuje na to, že „prodejny těchto obchodní řetězců situovány v obydlené zástavbě města Vítkov, tak tyto mimo jiné využívají i pozemní komunikace ve vlastnictví města, resp. tyto komunikace jsou využívány nejen ze strany zásobování, ale i ze strany návštěvníků těchto prodejen. Zvýšené užívání pozemních komunikací pak zákonitě vede ke zhoršování technického stavu těchto komunikací, což má vliv i na jejich sjízdnost a v konečném důsledku i na plynulost a bezpečnost silničního provozu. Pro odstranění negativních následků musí město vynakládat zvýšené finanční prostředky na opravu, údržbu a úklid těchto pozemních komunikací, pročež zvýšení místního koeficientu bude představovat jistou kompenzaci těchto zvýšených nákladů.“ Je tak zřejmé, že samo město přiznává, že výše uvedené negativní vlivy způsobují ve velké míře „návštěvníci prodejen“, nikoliv vlastníci nemovitostí. Není tedy vůbec jasné proč město zvyšuje daň z nemovitých věcí zavedením koeficientu vlastníkům nemovitostí, a nikoliv přímo obyvatelům města. V takovém případě se nabízí otázka, proč není zaveden koeficient také pro majitele nemovitostí zaměstnavatelů, sportovišť, nemocnic a jiných služeb, které obyvatelé ve městě využívají, a tak patrně obdobně způsobují výše uvedené negativní vlivy na daných nemovitostech nebo těch, které jsou k nim přilehlé. Zároveň není vůbec jasné, co je myšleno vlivem na bezpečnost silničního provozu. V tomto případě město opět nepředložilo žádné analýzy, které by toto tvrzení podložily. Znovu je třeba zdůraznit, že není v moci vlastníků obchodních řetězců jakkoliv ovlivňovat bezpečnost na silnicích ve městě a proto je absurdní tyto subjekty za uvedené negativní vlivy postihovat zvýšením daní. Město také neuvedlo žádné srovnání nákladů vynakládaných na opravu, údržbu a úklid předmětných komunikací a jiných komunikací ve městě a není tedy zřejmé, na základě čeho je založeno tvrzení, že tyto náklady na předmětné komunikace jsou zvýšené.

Město uvádí „Dále by nemělo být opominuto, že zvýšení dopravní zátěže znamená i zvýšení hluku a snížení kvality ovzduší v lokalitě; oba tyto aspekty přitom negativním způsobem ovlivňují zdraví a pohodu bydlení občanů města Vítkov. Ke zmiňované externalitě v podobě hluku z automobilové dopravy lze doplnit následující.

V souladu s § 30 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se hlukem rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož imisní hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Nepřekročení samotných imisních hygienických limitů přitom neznamená, že by vznikající hluk nebyl způsobilý narušit pohodu bydlení. Je nutné mít na paměti, že vnímání hluku je do jisté míry věcí subjektivní povahy – u každého člověka existuje určitý stupeň citlivosti, resp. tolerance rušivého účinku hluku.

Tedy i za předpokladu, že by nebyly překročeny prahové hodnoty hluku, není možné a priori hovořit o tom, že by taková úroveň hluku neměla žádných negativních účinků na lidi žijící v okolí. Ke zdravotním rizikům spojených s hlukem se pravidelně vyjadřuje i WHO (Světová zdravotnická organizace), která v minulosti například uvedla: „For average noise exposure, the GDG strongly recommends reducing noise levels produced by road traffic below 53 decibels (dB) Lden , as road traffic noise above this level is associated with adverse health effects.“5 Samotná hluková zátěž pak kromě více či méně závažných zdravotních komplikací vyvolává i celou řadu negativních emočních stavů – pocity nespokojenosti, deprese, obavy, vyčerpání atd. Vysoké hladiny hluku (zvuku) rovněž mohou vést i k nepříznivým projevům v sociálním chování.“

Obchodní řetězec není původcem žádného hluku dle výše uvedeného zákona. Zcela jistě není původcem hluku, který vydávají osobní automobily „návštěvníků prodejen“. Přestože by řetězec jakkoliv nějaký hluk produkoval, musí jeho provozovatel dodržovat zákonem stanovené limity a v případě jejich porušení pro něj platí sankce dle uvedeného zákona a nikoliv zákona o dani z nemovitých věcí. Proto je absurdní poukazovat na ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví, když město nemá žádné podklady k tomu, aby mohlo jakkoliv kohokoliv obvinit z jeho porušování a zároveň je nesmyslné takto kohokoliv daným způsobem postihovat. Dále je uvedeno, že "Nepřekročení samotných imisních hygienických limitů přitom neznamená, že by vznikající hluk nebyl způsobilý narušit pohodu bydlení." Čímž město říká, že jakékoliv limity stanovené pro hluk dle jím citovaného zákona jsou vlastně irelevantní a subjekty lze libovolně postihovat za jakoukoliv míru hluku, kterou navíc vyprodukuje jiný subjekt. Dále město uvádí závěry Světové zdravotnické organizace, které doporučují snížit hluk způsobený silniční dopravou pod 53 decibelů, jelikož hluk nad tuto hranici je spojován s nepříznivými zdravotními dopady. Město však nepředložilo žádné výsledky vlastního měření hluku způsobeného na silnicích vlastníky nemovitostí (pokud vůbec nějaký takový hluk existuje). Nepředložilo ani výsledky měření hluku způsobeného na silnicích „návštěvníky prodejen“ (převážně obyvateli města). Pokud je abstrahováno od skutečnosti, že hluk na silnicích způsobují ve velké míře obyvatelé města ať už používají své dopravní prostředky z důvodu přepravy do zaměstnání, za volnočasovými aktivitami, rodinnými návštěvami nebo za účelem uskutečnění nákupu, je absurdní za jakýkoliv takovýto hluk postihovat obchodní řetězce, pokud žádné jiné subjekty, jejichž nemovitosti jsou cílem uskutečněných cest na silnicích, postihnuty nejsou. Stejně tak by se mohla nabízet otázka proč za uvedený hluk není nikterak postihnuto samo město, jehož obyvatelé uvedený hluk způsobují. Dále město uvádí negativní emoční stavy, které jsou dle něj vyvolávány hlukovou zátěží opět bez jakéhokoliv podkladu a tímto poukazuje na další negativní vlivy, které by dle něj mohl mít provoz obchodního řetězce na obyvatele města.
V neposlední řadě město uvádí negativní vlivy používání spalovacích a vznětových motorů, přičemž většinu takto vyprodukovaných látek do ovzduší zcela jistě nevyprodukuje zásobování prodejny tak jako používání osobních aut v takové míře, které, jak samo město uvádí, narušují plynulost provozu.

Nakonec město poukazuje na to, že obchodní řetězce jsou provozovány za účelem zisku a že tedy "Vyšším daňovým zatížením vymezených nemovitých věcí tak město sleduje legitimní cíl, k jehož dosažení užívá přiměřených prostředků", přičemž naše společnost řádně plní své daňové povinnosti právě v oblasti zdanění zisku (daň z příjmů právnických osob) a je tedy absurdní uplatňovat vyšší zdanění na ziskové subjekty v oblasti zdanění nemovitých věcí, u nichž je zákonem sazba daně dána jinými mechanismy a nikoliv mírou ziskovosti vlastníka.

Zásah do ústavně zaručených práv

Navrhované OOP a v něm obsažené stanovení místního koeficientu zasahuje do základního a ústavně garantovaného práva naší společnosti na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) i do práva na svobodné podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny. Z odůvodnění návrhu OOP přitom nevyplývá, že by Město v této souvislosti provedlo jakékoli posouzení proporcionality navrhovaného zásahu z hlediska jeho vhodnosti, potřebnosti a závažnosti. Návrh OOP nijak nevysvětluje, proč je k dosažení cílů Města nutné zavést místní koeficient daně z nemovitých věcí, a to právě ve výši 3,0 a právě u vymezených Nemovitostí. Z návrhu OOP nelze dovodit, že by Město porovnávalo zavedení tohoto místního koeficientu u vymezených pozemků s jakýmkoli jiným opatřením, které by vedlo ke stejnému cíli, ovšem s mírnějšími dopady do základních práv naší společnosti a dalších dotčených subjektů.

Stejně tak v návrhu OOP absentuje jakékoli posouzení či zohlednění pozitivních vlivů činnosti dotčených subjektů na kvalitu života ve Městě. Pro funkčnost Města je významné, že jeho obyvatelé mají možnost nakoupit potraviny přímo na jeho území. Z návrhu OOP by se mohlo zdát, že na Nemovitostech je provozován průmyslový podnik produkující obrovské množství CO₂, kam denně proudí desítky až stovky nákladních automobilů a kde pravidelně dochází k dopravním nehodám – není tomu ovšem tak a Město nedostálo své povinnosti provést ve vztahu k ukládané (daňové) povinnosti náležitý test proporcionality.

OOP je navíc i diskriminační, když navrhovaným maximálním místním koeficientem mají být zatíženy nemovitosti vlastněné jen některými podnikatelskými subjekty, přičemž nemovitosti
jiných podnikatelských subjektů na seznamu v OOP zahrnuty nejsou, ačkoliv vykonávají stejnou činnost jako naše společnost, případně činnost, s níž jsou z povahy věci spojeny větší dopady na životní prostředí. Jedná se např o nemovitosti, kde probíhá průmyslová výroba nebo jiná podnikatelská činnost a které jsou vlastněny společnostmi: Hruška, TEMPO, obchodní družstvo TUTY, apod. Pokud se Město zaštiťuje obavou o životní prostředí, je s podivem, proč do OOP zahrnula prodejny potravin, nikoliv však průmyslové areály. I tento fakt jasně svědčí o tom, že Město postupovalo zcela arbitrárně a diskriminačně, bez stanovení jasných objektivních kritérií.

Když už jsou do OOP pro koeficient ve výši 3 z nějakého neznámého důvodu zahrnuty výlučně nemovitosti využívané jako prodejny potravin, není zároveň vůbec jasné, proč byly pro účely OOP vybrány pouze některé prodejny potravin na území Města a proč se OOP netýká např. pozemků využívaných ke stejným účelům subjekty CONROP, s.r.o., Papírna Aloisov a.s., PROFILY, s.r.o., inSPORTline property s.r.o. + SEVEN SPORT s.r.o. Existuje-li nějaký rozdíl mezi (dopady) činností těchto subjektů ve srovnání s činností subjektů, které mají být dle OOP zatíženy místním koeficientem, pak ovšem návrh OOP ani náznakem neříká, v čem by takový rozdíl měl spočívat. Z OOP nelze nijak dovodit, že s provozem těchto prodejen jsou snad spojeny jiné (menší) negativní vlivy než s provozem prodejen umístěných na Nemovitostech.
Ze všech výše uvedených důvodů namítáme, že návrh OOP je nepřezkoumatelný a nezákonný (diskriminační a neproporcionální), a jako takový představuje nepřípustný zásah do našich ústavně zaručených práv ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 26 odst. 1 Listiny.“
 

Rozhodnutí o uplatněné námitce:

námitka se zamítá

Podle § 172 odst. 5 správního řádu platí, že vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění.

S ohledem na skutečnost, že společnost Lidl Česká republika s.r.o. (dále jen „podatel“) je vlastníkem nemovitých věcí, které jsou součástí pozemku par. č. 384/1 v katastrálním území Vítkov, jež mohou být dotčeny tímto opatřením obecné povahy, musí zastupitelstvo města považovat doručenou písemnost za námitku proti opatření obecné povahy ve smyslu § 172 odst. 5 správního řádu.

Již v samém úvodu tohoto odůvodnění považuje zastupitelstvo za nutné uvést, že dle obchodního rejstříku činnost podatele spočívá v:

• velkoobchod a maloobchod;
• zprostředkování obchodu a služeb;
• nakládání s odpady (vyjma nebezpečných);
• skladování, balení zboží, manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě
• pronájem a půjčování věcí movitých;
• poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků;
• reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení;
• služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy;
• pekařství a cukrářství;
• prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin;
• hostinská činnost;
• výroba elektřiny.

Existence negativních externalit – pro které bylo přistoupeno ke stanovení místního koeficientu ve výši 3 pro konkrétně vymezené nemovité věci – je potom spojena s prodejnou podatele, která se na území města nachází, a to konkrétně na pozemku par. č. 384/1 v katastrálním území Vítkov.

Podatel v úvodu svých námitek vytýká jistou selektivnost opatření obecné povahy, neboť toto se vztahuje toliko na úzký okruh subjektů. K významu a účelu opatření obecné povahy lze uvést, že tento nástroj byl do zákona o dani z nemovitých věcí doplněn z důvodu, aby obce mohly cíleně reagovat na konkrétní externality, které na jejich zemí vznikají, a jež mají negativní vliv na občany obcí, jakož i na životní prostředí a majetek třetích osob. Možnost stanovení místního koeficientu pro konkrétně vymezené nemovité věci tak lze považovat za odraz práva obcí rozhodovat o rozvoji spravovaného území, kteréžto je základním právem obce (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2023, sp. zn. IV. ÚS 938/22).

Namítaná selektivnost (konkrétnost) je tedy podstatou samotného institutu opatření obecné povahy, kterým se stanoví místní koeficient, tj. podatelova námitka může směřovat toliko k zákonné úpravě, na jejíž podobu však nemá zastupitelstvo žádný vliv. Zastupitelstvo uzavírá, že vydáním opatření obecné povahy je sledován legitimní cíl, pro který byl tento institut doplněn do zákona o dani z nemovitých věcí, a to sice úprava daňového zatížení tak, aby reflektovalo míru využívání veřejné infrastruktury, negativní externality a jejich vliv. K významu negativních vlivů činnosti podatele se zastupitelstvo vyjadřuje níže. Uplatněnou námitku musí zastupitelstvo hodnotit jako nedůvodnou.

Dále podatel namítá, že ze strany města (zastupitelstva) nedošlo k předložení studií, posudků a analýz, které by dokládaly existenci negativních externalit a jejich vliv na zákonem aprobované zájmy. V tomto směru musí zastupitelstvo oponovat tím, že zákon nevyžaduje, aby pro vydání opatření obecné povahy obce disponovaly konkrétními odbornými studiemi či znaleckými posudky.

Nadto má zastupitelstvo za to, že takovýto požadavek by vedl de facto k faktickému zániku smyslu a účelu tohoto institutu, neboť by tento nebyl v praxi ze strany obcí využíván, a to pro svou přemrštěnou náročnost a komplexnost. Dále by takový požadavek rovněž vedl k nedůvodným rozdílům mezi obecně závaznou vyhláškou a opatřením obecné povahy.

Dalším podpůrným argumentem je skutečnost, že tyto odborné studie a znalecké posudky by se musely věnovat zákonným limitům pro konkrétní činnost (například maximální hladina hluku, emise benzo[a]pyrenu apod.), které však jsou zkoumány ze strany věcně a místně příslušných správních orgánů, které vydávají příslušná povolení pro výkon dané činnosti. Příkladmo lze uvést stavební úřad, orgán ochrany veřejného zdraví, orgán ochrany ovzduší aj.

Zastupitelstvo je přesvědčeno, že v tomto směru musí vycházet zejména z popisu faktického stavu, kdy nemůže zkoumat míru zásahu do zákonem chráněných zájmů, jejichž ochrana přísluší správním orgánům. Ze strany zastupitelstva (města) byly popsány a konkretizovány negativní vlivy spojené s činností podatele, přičemž byly zmíněny i jejich negativní dopady, čímž bylo plně vyhověno zákonným předpokladům pro vydání tohoto opatření obecné povahy. Pro vyloučení případných pochybností zastupitelstvo doplňuje, že ani skutečnost, že činnost nepřekračuje stanovené limitní hodnoty – respektive, že k jejímu provozování byla vydána příslušná veřejnoprávní povolení – neznamená, že činnost nemá žádných negativních vlivů na pohodu bydlení, zdraví obyvatel, majetek třetích osob a životní prostředí.

Zastupitelstvo uzavírá, že v daném případě má činnost podatele (ve spojení s vymezenou nemovitou věcí) prokazatelné negativní účinky na své okolí. Předně se jedná o vlivy spojené s automobilovou dopravou, jejímž prostřednicím dochází k přepravě materiálů a zboží do prodejny (zásobování); bez významu není ani automobilová doprava návštěvníků prodejny podatele.

Zvýšená automobilová doprava má negativní vliv na technický stav a sjízdnost pozemních komunikací na území města, což souvisí mimo jiné i s bezpečností na těchto pozemních komunikací a plynulostí dopravního provozu. Tyto negativní vlivy jsou přitom objektivně známou skutečností (notorietou), pro kterou není nutné disponovat odborným posouzením.

Zastupitelstvo dodává, že negativní vliv dopravy na stav pozemních komunikacích je patrný i při porovnání dřívějšího stavu pozemních komunikací a stavu současného, a to i prostřednictvím veřejných mapových podkladů (mapy.cz, Google maps).

Obdobný závěr lze učinit i u emisí hluku a snižování kvality ovzduší (prostřednictvím emisí benzo[a]pyrenu či emisí suspendovaných částic PM10. V tomto směru byly ze strany města předloženy odborné studie, které obecné negativní vlivy automobilové dopravy prokazují; byť ne přímo na území města Vítkov.

Ačkoliv zastupitelstvo nikterak nesporuje, že podatel není jediným subjektem, který se podílí na navýšení automobilové dopravy na území města, tak to ničeho nemůže změnit na skutečnosti, že i jemu je toto přičitatelné. Nelze nezmínit, že prodejna podatele se nachází v centru města, což umocňuje negativní účinky činnosti podatele.

Dále nelze opominout, že na nemovitých věcech ve vlastnictví podatele opakovaně docházelo k pohazování (odkládání) odpadu, kterým bylo znečišťováno veřejné prostranství ve smyslu § 34 zákona o obcích. Vlivem povětrnostních podmínek dochází k zanášení odpadu na další nemovité věci, což opět zvyšuje význam této skutečnosti. Ze strany města je potom nutné vynakládat zvýšené finanční prostředky na odstranění těchto negativních následků, resp. na úklid veřejných prostranství.

Podatel namítá, že město nesprávně zvyšuje místní koeficient ve vztahu k jeho osobě, kdyby dle jeho přesvědčení naopak mělo daňové zatížení zvýšit obyvatelům města, neboť to jsou právě oni, kdo prodejnu navštěvují prostřednictvím svých automobilů, čímž způsobují zmiňované negativní externality. Ani zde nemohlo zastupitelstvo podateli přisvědčit, neboť to je právě podatel, kdo svou činnost provozuje za účelem dosažení zisku, kdy naopak návštěvníci prodejny svou činností naplňují základní lidskou potřebu – obstarání si obživy. Aktivita návštěvníků prodejny je vyvolána primární činností podatele v podobě prodeje zboží; ostatně právě jeho činnost je důvodem, proč návštěvníci prodejnu navštěvují.

Ze strany podatele je dále konstatováno, že zvýšené emise hluku nemohou sloužit jako argument pro stanovení místního koeficientu, neboť jejich překračování je sankcionováno podle zvláštního zákona. V tomto směru zastupitelstvo poznamenává, že pouze popisuje faktický stav a negativní aspekty činnosti podatele, tj. nepřisvojuje si pravomoc orgánu ochrany veřejného zdraví. Ostatně v opačném případě by byl celý institut opatření obecné povahy de facto neaplikovatelný, když v případě stanovení místního koeficientu z důvodu dopravní zátěže by bylo možné argumentovat tím, že tuto otázku má posuzovat silniční správní úřad, v případě imisí zápachu a prachu orgán ochrany veřejného zdraví atd.

Ve výše uvedeném kontextu lze připomenout, že například negativní vlivy na pozemní komunikace a veřejné zdraví považuje zákonodárce, jakož i Ústavní soud za racionální a obhajitelné důvody, pro které mohou obce stanovit místní koeficient pro konkrétně vymezené nemovité věci (viz důvodová zpráva k zákonu č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů nebo nález Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 24/23).

Ani v tomto směru nelze námitce podatele přisvědčit, když tato zcela odporuje důvodům, pro které byl institut opatření obecné povahy do zákona o dani z nemovitých věcí zaveden. Zastupitelstvo má tedy možnost se k otázce negativních vlivů vyjádřit, přičemž tímto si a priori nepřisvojuje pravomoc věcně a místně příslušných správních orgánů.

Podatel ve svých námitkách dále připouští, že zmiňované negativní vlivy mohou být vyvolány prostřednictvím nákladní (přepravní) automobilové dopravy, která zajišťuje zásobování prodejny, avšak tyto mají být nepatrné ve vztahu k negativním vlivům činnosti návštěvníků prodejny. K tomuto se zastupitelstvo vyjádřilo již výše.

V druhé části svých námitek podatel namítá, že město neprovedlo žádné posouzení proporcionality zásahu v podobě stanovení místních koeficientů. V tomto směru musí zastupitelstvo podateli oponovat, neboť i tomuto se podrobně věnovalo. Ačkoliv zastupitelstvo disponuje pravomocí k vydání obecně závazných vyhlášek, kterými může částečně regulovat situaci ve městě, neumožňují mu tyto stanovit vhodná opatření, která by vedla ke snížení negativních vlivů činnosti podatele; stejně tak nemá město jinou možnost, jak docílit toho, že se podatel bude (finančně) podílet na odstraňování negativních následků své činnosti.

Je tedy zcela očividné, proč zastupitelstvo přistoupilo právě k vydání opatření obecné povahy, když žádným jiným institutem by nebylo schopno dosáhnout sledovaného legitimního cíle, kterým je individualizaci daňového zatížení dle negativních vlivů spojených s činností subjektů na území města. Ačkoliv zastupitelstvo má možnost místní koeficient stanovit i prostřednictvím obecně závazných vyhlášek, tak tyto neumožňují místní koeficient vztáhnout ke konkrétně vymezeným nemovitým věcem, tj. nebylo by možné dostatečně reflektovat význam a dopady činností jednotlivých subjektů.

Zastupitelstvo je potom pevně přesvědčeno, že stanovená regulace obstojí v testu proporcionality, když existence negativních vlivů je zjevná, pročež je legitimním požadavkem, aby se podatel alespoň částečně finančně podílel na jejich odstranění nebo na realizaci opatření, která povedou k jejich snížení.

Jelikož si je zastupitelstvo plně vědomo, že činnost podatele je pro občany města významná, rozhodlo se po provedeném přezkumu vlivu činnosti podatele stanovit místní koeficient toliko ve výši 3, který odpovídá významu negativních vlivů činnosti podatele.

Samotná skutečnost, že činnost podatele je pro občany města potřebná, ještě neznamená generální pardon, neboť v takovém případě by místní koeficient nebylo možné stanovit ani ve vztahu k tepelným elektrárnám či průmyslovým areálům, jejichž činnost je rovněž potřebná, přičemž však negativním způsobem ovlivňují své okolí.

Na základě výše uvedeného je zastupitelstvo přesvědčeno, že nemohlo jednat v rozporu se zásadou proporcionality, když postupovalo zákonem předpokládaným způsobem, přičemž objektivně nemělo jiné možnosti, jak dosáhnout sledovaného cíle. Zastupitelstvo potom přistoupilo ke stanovení místního koeficientu ve výši 3, přičemž tento mohlo stanovit až do výše 5. K výši zvoleného koeficientu lze doplnit, že tento není v lokalitě nijak neobvyklý, kdy místní koeficient ve stejné výši mají stanoveny i okolní obce, jak bylo zmíněno již ve „vlastním“ odůvodnění opatření obecné povahy. Lze tedy shrnout, že zvoleným postupem bylo dostáno principu proporcionality tak, jak jej například definoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. IV. ÚS 324/97.

Namítá-li podatel jistou obecnost odůvodnění návrhu opatření obecné povahy, musí zastupitelstvo doplnit, že v případě opatření obecné povahy je nutno rozlišovat „vlastní“ odůvodnění opatření obecné povahy a odůvodnění rozhodnutí o uplatněné námitce (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, č. 178/2018 USn.). Požadavek na vypořádání konkrétních skutečností je přitom nutné vztáhnout k odůvodnění rozhodnutí o uplatněné námitce, a nikoliv k samotnému „vlastnímu“ odůvodnění opatření obecné povahy, které má spíše obsahovat obecné důvody, které v základu vedly k vydání opatření obecné povahy v dané podobě. Opačný názor by vedl k absurdní situaci, kdyby město (zastupitelstvo) bylo povinno dopředu předvídat veškeré možné potenciality, které by se v daném případě snad mohly objevit. Takový závěr rovněž nesouzní s účelem institutu námitek a připomínek, jakož je i rozporný se zásadou vigilantibus iura scripta sunt.

Obecnost vlastního odůvodnění opatření obecné povahy je logicky způsobena tím, že v rámci vlastního odůvodnění měly být vymezeny obecné důvody, které vedly k jeho přijetí, což odůvodnění opatření obecné povahy splňuje. K tomu zastupitelstvo uvádí, že předmětné odůvodnění zcela vyhovuje požadavkům kladeným na odůvodnění ex lege či ze strany soudní rozhodovací praxe. K tomuto lze vzpomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013-3311, ve kterém soud uvedl, že povinnost odůvodnění nelze chápat pouze dogmaticky, kdy se rozsah této povinnosti může měnit podle okolností případu, přičemž vypořádání stěžejních aspektů může konzumovat i vypořádání některých dílčích skutečností.
Závěrem podatel konstatuje, že opatření obecné povahy má být diskriminační, když nepřistupuje ke všem subjektům stejným způsobem. K této námitce zastupitelstvo uvádí, že individualizace je smyslem, jakož i účelem institutu opatření obecné povahy, kterým se stanoví místní koeficienty pro výpočet daně z nemovitých věcí; to však ještě nezakládá diskriminační povahu vydaného opatření obecné povahy.

Ze strany města Vítkov bylo přistoupeno ke stanovení místního koeficientu u všech subjektů, jejichž činnost – respektive její negativní vlivy – byla srovnatelná. Z tohoto důvodu například město přistoupilo ke stanovení místního koeficientu i ve vztahu ke společnosti A+R s.r.o., kdy do výrokové části opatření obecné povahy byly zaneseny i nemovité věci ve vlastnictví této společnosti, které jsou využívány pro činnost společnosti Penny Market s.r.o. (umístění prodejny).

Zmiňuje-li podatel přitom další subjekty, které se zabývají prodejem potravin a dalšího zboží, u kterých nebyl místní koeficient stanoven, musí zastupitelstvo oponovat, že jejich činnost nemá stejných negativních účinků jako v případě podatele a společnosti A+R s.r.o. (respektive společnosti Penny Market s.r.o.).

Příkladem lze zmínit například společnost TEMPO, obchodní družstvo, u které je již na první pohled patrné, že podnikatelskou činnost provozuje ve významně menším rozsahu než podatel. Jestliže by zastupitelstvo nerozlišovalo mezi významem negativních účinků předmětných společností, dopouštělo by se tím diskriminačního jednání, jakož by ani nedostálo cílům, které jsou v odůvodnění tohoto opatření obecné povahy proklamovány. Obdobně toto platí i pro ostatní subjekty, které ve svých námitkách zmiňuje podatel.

Je-li městu vyčítáno, že nepřistoupilo ke stanovení místního koeficientu ve vztahu k dalším subjektům, které vykonávají podnikatelskou činnost na území města – ze strany podatele jsou konkrétně jmenovány subjekty „CONROP, s.r.o., Papírna Aloisov a.s., PROFILY, s.r.o., inSPORTline property s.r.o. + SEVEN SPORT s.r.o.“ – musí zastupitelstvo doplnit, že i činnost
těchto subjektů a její dopady na občany města a životní prostředí jsou sledovány, kdy zastupitelstvo nevylučuje stanovení místního koeficientu i ve vztahu k těmto subjektům.

V současné chvíli nebylo ke stanovení místního koeficientu přistoupeno z důvodu, že tyto nemovité věci mají významně nižší vliv na automobilovou dopravu na území města, která představuje jeden z primárních důvodů pro stanovení místního koeficientu. Je nesporné, že prodejna podatele a prodejna společnosti dalšího subjektu jsou navštěvovány ve významně větším rozsahu.

Pro všechno výše uvedené zastupitelstvo města dospělo k závěru, že námitku podatele je nutné považovat za nedůvodnou, pročež se rozhodlo tuto zamítnout.

Platnost a účinnost opatření obecné povahy

Toto opatření obecné povahy dle § 173 odst. 1 správního řádu nabývá účinnosti patnáctým (15) dnem po dni vyvěšení.

Poučení

Proti opatření obecné povahy dle § 173 odst. 2 správního řádu není možné podat opravný prostředek. Do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění může každý nahlédnout u Městského úřadu Vítkov.

Mgr. Jakub Cihlář v.r.
starosta

Mgr. Martin Šrubař v.r.
místostarosta

Zveřejněno dne 27.06.2025

¹ Ustanovení § 12ab odst. 6 ve spojení s odst. 5 zákona o dani z nemovitých věcí.

² Ustanovení § 12e odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí.

³ Za účelem zajištění větší přehlednosti výrokové části bylo oproti návrhu opatření obecné povahy přistoupeno ke změně označení nemovitých věcí, které nyní plně respektuje ustanovení § 12e odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí (jedná se pouze o formální úpravu, která neměla vliv na výčet nemovitých věcí).

⁴ Ustanovení § 12ab odst. 6 ve spojení s odst. 5 zákona o dani z nemovitých věcí.

⁵ Ustanovení § 12e odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí.

⁶ Za účelem zajištění větší přehlednosti výrokové části bylo oproti návrhu opatření obecné povahy přistoupeno ke změně označení nemovitých věcí, které nyní plně respektuje ustanovení § 12e odst. 3 zákona o dani z nemovitých věcí (jedná se pouze o formální úpravu, která neměla vliv na výčet nemovitých věcí).

⁷ WHO Europe, 2018, Environmental noise guidelines for the European region, World Health Organization Regional Office for Europe, Copenhagen. Dostupné z: https://www.who.int/europe/publications /i/item/9789289053563.

⁸ MOTLOVÁ. Ž. Vítkovští jednohlasně schválili odkup problémové ubytovny. Půjde k zemi. [online]. iDnes.cz, 24. 9. 2024. Dostupné z: https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/vitkov-ubytovna-obchod-s-chudobou-problemy-cihlar-odkup.A240923_818783_ostrava-zpravy_pjen.

⁹ Srov. HOFFMANN, B., a kolektiv. WHO Air Quality Guidelines 2021 – Aiming for Healthier Air for all: A Joint Statement by Medical, Public Health, Scientific Societies and Patient Representative Organizations. International Journal of Public Health, 2021.

¹⁰ Viz KOTLÍK, B. a kolektiv. Zdravotní důsledky a rizika znečištění ovzduší – Odborná zpráva za rok 2020. Praha: Státní zdravotní ústav, 2021.

¹¹ Tuto koncepci úplnosti odůvodnění zastávají jak tuzemské soudy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 6 Ads 87/2006-36, č. 1389/2007 Sb. NSS), tak i Evropský soud pro lidská práva (například srov. Van de Hurk proti Nizozemí, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, 19. 4. 1994, č. stížnosti 16034/90)