Cena Jana Zajíce. Cena nezdolnosti a naděje. Cena života a demokracie

Na náhrobku, jehož autorem je sochař Olbram Zoubek, přibývají kytice se stuhami barvy trikolory. Je pátek 21. února 2025. Za čtyři dny uplyne 56 let od chvíle, kdy Jan Zajíc v roce 1969 tragicky zemřel. Jeho odkaz rezonuje dnešní společností nebývale silně. A na předávání cen, které nesou jméno tohoto výjimečného vítkovského občana, to bylo znát.

Portrét Jana Zajíce

Na pietní akt, jehož se vedle zástupců města Vítkova zúčastnili i významní hosté z Parlamentu ČR a z vedení Moravskoslezského kraje, navazuje samotné předání Cen Jana Zajíce za rok 2024.

Sál vítkovské radnice, plný do posledního místečka, je tentokrát poprvé ozdoben i portrétem studenta, jehož památku si město Vítkov od roku 1993 připomíná předáváním cen spojených s jeho jménem. Studii uhlem vytvořil Jiří Dratva na sklonku minulého století a loni své dílo věnoval Základní škole a gymnáziu Vítkov. „Ctím všechny hrdiny a vlastence, kteří padli za vlast. A Jeníček Zajíc k nim patří,“ vyznává se Jiří Dratva a přiznává, že si přál, aby se portrét jeho generačního souputníka ocitl tam, kde patří. Ve Vítkově.

Osobně se Jiří a Jan neznali, kresba vznikla podle snímku ze smutečního oznámení. „To jsem obdržel od Janovy bývalé spolužačky v únoru 1990, tři měsíce po sametové revoluci a jednadvacet let po Janově smrti. A 25. února, v den výročí, jsem parte vyvěsil i s trikolorou z roku 1968 v Optimitu Odry, kde jsem tenkrát pracoval. Toto smuteční oznámení jsem pak připevnil na zadní stranu portrétu,“ vzpomíná muž, jenž se kresbě a malbě věnuje celý život. „Vystavoval jsem jak na nejrůznějších místech republiky, tak – společně s ostatními členy umělecké skupiny Chagall – i v zahraničí. V květnu a červnu letošního roku budou mé práce k vidění v Galerii Ametyst ve Fakultní nemocnici Ostrava,“ zve na výstavu Jiří Dratva, jenž se kromě portrétů věnuje především krajinomalbě nejčastěji inspirované půvaby Poodří.

Slavnostní okamžiky

Letos byla Cena Jana Zajíce udělena Terezii Bekové, studentce vítkovského gymnázia. A jako nejlepší tým roku převzala zvláštní cenu taneční skupina Dance Up, která kromě mnoha jiných vítězství loni získala i titul mistryň České republiky. Nejlepší tým byl oceněn teprve podruhé v historii a, stejně jako loni, i tentokrát šlo o skupinu spadající pod Středisko volného času Vítkov.

Jedinečnost slavnostní chvíle podtrhla svými tóny státní hymna, poté se slova ujal starosta Vítkova Jakub Cihlář, aby přivítal sourozence Jana Zajíce, laureáty i všechny přítomné. „Svoboda a demokracie nejsou zadarmo. Musíme za ně bojovat. A mladí lidé jsou nadějí demokracie. I to je poselství Ceny Jana Zajíce,“ zdůraznil a ocenil cílevědomost i vytrvalost zástupců nové vítkovské generace. „Jsou na té nejlepší cestě. Ať se jim na ní daří plnit si své sny,“ uzavřel Jakub Cihlář.

K oceněným promluvila také poslankyně Parlamentu ČR Michaela Šebelová, jež upozornila na to, jak aktuální dnes odkaz Jana Zajíce je. „Prostřednictvím cen, které dnes budou předány, si sice připomínáme smutný okamžik naší historie, ale zároveň i čin, který je symbolem naděje,“ akcentovala.

Oceněná Terezie Beková

Nadějnou budoucností Vítkova a čerstvou nositelkou Ceny Jana Zajíce je maturantka Terezie Beková. Dívka byla přítomným představena jako studentka s perfektními studijními výsledky, která opakovaně prospívá s absolutním vyznamenáním, vyniká v přírodních vědách a v matematice a sklízí úspěchy na olympiádách a soutěžích. A kromě toho se podílí i na činnosti žákovského parlamentu, pracuje s dětmi jako instruktorka na táborech a připravuje pro ně akce ve Středisku volného času Vítkov, aktivně se věnuje mažoretkovému sportu, kde vykonává i funkci trenérky, a také spoustě dalších činností.

„Jako rodačka z Vítkova znám Cenu Jana Zajíce už od dětství. To, že jsem ji mohla převzít, je pro mě opravdu velká čest. Znám lidi, kteří ji získali, jsou to neuvěřitelné osobnosti,“ netají svou radost Terezie Beková a na otázku, jak všechny své aktivity zvládá, odpovídá, že velice důležitý je pro ni časový management. „Snažím se školu a své volnočasové aktivity skloubit a najít si i chvilku pro sebe, kdy můžu odpočívat. Důležité je plánování, někdy takzvaně jedu na minuty,“ přiznává s tím, že by ráda všechny své záliby skloubila i s vysokoškolským studiem. „Směřuji k přírodním vědám, podala jsem přihlášku na všeobecné lékařství i na matematické a chemické obory,“ upřesňuje studentka, jež svou budoucnost vidí ve Vítkově. „Ráda bych tu žila a pracovala. Je tu nádherná příroda, dobrá dopravní dostupnost, mám tu rodinu, přátele, jsem tu doma,“ má jasno o svém dalším životě.

Taneční skupina Dance Up

Bezprostředně po Terezii Bekové, která kromě ocenění převzala několik věcných darů a kytic od řady gratulantů, na pódium nastupují členky tanečního týmu Dance Up pod vedením Kláry Ligocké a Karolíny Kovarčíkové. V kategorii děti klub loni získal několik prvních míst v taneční soutěži Czech Dance Tour, největším úspěchem byl titul mistryň České republiky v kategorii Disco Dance – Hobby. Děvčata, která kromě jiného vystupují i na nejrůznějších kulturních, společenských a sportovních akcích ve městě a okolí, byla na jeviště zvána jmenovitě. Každá obdržela žlutou růži a upomínkové předměty, celý tým převzal šek na 20 tisíc korun věnovaný městem Vítkovem.

„To, že nám byla udělena Cena Jana Zajíce, beru jako nádhernou zpětnou vazbu na to, co děláme. Na to, že se nám ze šestičlenného kroužku, jenž vznikl v roce 2016, podařilo vytvořit skupinu s více než osmi desítkami tanečnic, které bodují v tanečních soutěžích a šíří tak nejen své umění, ale i dobré jméno Vítkova. Jsem moc ráda, že vedení města vnímá naši činnost jako přínos a že jsme si zasloužili pozornost i ocenění,“ říká zakladatelka Dance Up Klára Ligocká a dodává, že taneční skupina by zdaleka nemohla být tak úspěšná bez perfektního zázemí, jež jí poskytuje Středisko volného času ve Vítkově. „Středisku, a především jeho ředitelce Šárce Medunové patří náš velký dík! Bez personální podpory, bez prostoru, který máme k dispozici na tréninky, a bez toho, že Středisko za námi neochvějně stojí a neustále nám maximálně vychází vstříc, bychom všech našich úspěchů těžko dosáhli. Myslím, že na tom, že jsme se stali nositeli Ceny Jana Zajíce, má Středisko volného času ve Vítkově obrovský podíl, a že ocenění patří i jemu,“ zdůrazňuje Klára Ligocká a poznamenává, že další metou, které chce se seskupením Dance Up dosáhnout, je letošní účast na mistrovství Evropy.

„Dance Up je jediným tanečním klubem v širokém okolí, další fungují až v Opavě, Ostravě, nebo v Hranicích na Moravě. A tak jsou členy našeho týmu nejen děti z Vítkova, ale i z Klokočova, Větřkovic, Budišova nad Budišovkou a z dalších míst,“ podotýká. „Zajistit chod osmdesátičlenného seskupení není jednoduché. Proto si moc cením podpory všech, kteří nám pomáhají, rodičů tanečnic, pedagogů, choreografů i trenérů, kteří jednotlivým formacím věnují neskutečnou spoustu času. Jednou z trenérek je Karolína Kovarčíková, jež patří k prvním dětem, které s námi v Dance Up začaly tančit po jeho založení. Dnes už trénuje. A já doufám, že v jejích šlépějích půjdou i další holky. Schopné trenéry potřebujeme,“ vybízí Klára Ligocká případné zájemce.

O tom, kolik námahy a času za jednotlivými tanečními vystoupeními stojí, ví své ředitelka Střediska volného času Vítkov Šárka Medunová. „Musím přiznat, že z toho, že po mažoretkách, které uspěly loni, byl Cenou Jana Zajíce ověnčen další náš tým, jsem dojatá. Nečekala jsem, že bychom byli opět vybráni. To ocenění má velkou váhu a hodně nás těší. Naprosto nadšeni jsou i rodiče našich tanečnic a každý, kdo se na jejich úspěchu podílí. Pro všechny zúčastněné, kteří se dětem věnují, je Cena Jana Zajíce obrovskou satisfakcí a motivací do budoucna,“ ujišťuje.

Nadšení z ocenění neskrývá ani trenérka Karolína Kovarčíková z Klokočova, jež v Dance Up před lety začínala jako devítiletá holčička a společně s ostatními sbírala jedno ocenění za druhým. Ovšem už po čtyřech letech začala pomáhat s trénováním těch nejmenších, nyní trénuje tanečnice ve věkové skupině od 8 do 12 let a od 12 do 15 let. Co na tom, že je jen o malounko starší… „Nevelký věkový rozdíl mezi námi jako problém nevnímám, holky mě respektují,“ usmívá se studentka Soukromé střední školy podnikatelské v Opavě a podotýká, že ne každý tanečník může být i dobrým trenérem. I tato disciplína prostě chce své… A naopak může člověka i něco naučit. „Dřív jsem se bála mluvit před lidmi, byla jsem ve stresu třeba i před tabulí. Ale poté, co musím s tanečnicemi vše probírat, vysvětlovat jim jednotlivé kroky, mě tréma přešla. Díky trénování se nestydím mluvit před nimi ani před jejich rodiči, už mě neděsí hovořit ani před cizími lidmi. Trenérství mě prostě posunulo dál i v osobním životě,“ konstatuje dívka, pro kterou je Dance Up životní srdcovkou. „Prioritní je tanec. Vytvořit formaci, vdechnout jí život, to mě neskutečně baví. Diváci jsou nadšeni, jak lehounce naše vystoupení vypadá, netuší, kolik dřiny se za tím vším skrývá,“ poodhaluje tajemství úspěchu, který ji a její svěřenkyně přivedl až k Ceně Jana Zajíce. „Jsem nadšená, když vidím, že to, čemu všichni věnujeme tolik času a úsilí, vnímají jako přínos i ostatní. Je fajn ocitnout se v tak dobré společnosti, jakou dosavadní nositelé Ceny Jana Zajíce představují,“ uzavírá.

Slavnostní večer přechází do další fáze. Sálem zaznívají první tóny Slovanských tanců Antonína Dvořáka v podání Moravského klavírního tria, brzy se publiku představí i sopranistka Tereza Mátlová. Nádherná hudba ještě umocní hloubku a sílu prožitku, který si ve vzpomínkách na uplynulé chvíle uchovají všichni přítomní.

Lenka Gulašiová

Foto: Josef Prusek