Odhalení prvních kamenů zmizelých ve Vítkově

Historicky cenný okamžik Návrh na položení kamenů zmizelých podal Vladimír Nevlud, opavský badatel a předseda spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje, z. s., jenž provedl rozsáhlý historický výzkum, do něhož vložil své životní úspory a spoustu času.

„Cením si toho, že se podařilo poodkrýt důležitou část dějin Vítkova, jejíž trvalá připomínka bude silným mementem nejen pro zdejší obyvatele, ale i návštěvníky města,“ konstatuje starosta Vítkova Jakub Cihlář a zve občany, aby svou přítomností podtrhli výjimečnost daného okamžiku.

Ohlédnutí za minulostí

„Dům ve Hřbitovní ulici koupili v roce 1902 Benedikt a Bertha Karplusovi od Theresie Schmatelky z nedalekého Klokočova,“ přibližuje Vladimír Nevlud minulost zmíněných obyvatel Vítkova a pokračuje: „Manželé měli dva syny a dceru Rosalii. Novou podobu domu vdechl jejich nejstarší syn Arnold, který byl věhlasným vídeňským architektem. Jejich druhý syn bohužel zemřel velmi mladý. Rosálie se vdala za lékaře Samuela Steinera a společně v tomto domě našli svůj budoucí domov. Samuel zde provozoval lékařskou praxi a Rosálie se věnovala domácnosti. Narodily se jim dvě dcery. Starší Gertrud se vydala studovat fotografi i do Drážďan, kde se osudově zamilovala do obchodníka s módou. Společně s Curtem Feigem se pak usadila v jeho rodných Drážďanech. Narodili se jim synové Gerd a Hans. V roce 1937 se Gertrud s rodinou vrátila do Vítkova, protože rodina byla v Německu vystavena silné protižidovské perzekuci. V roce 1938 se z Vítkova do Prahy odstěhovali manželé Steinerovi a jejich druhá dcera s rodinou. 

Hans a Gerd v tomto roce odcestovali do internátní školy v Německu a následně 
prostřednictvím sira Nicholase Wintona do Velké Británie. Koncem roku 1942 byla Bertha Karplus násilně deportována do Terezína, kde počátkem roku 1943 zemřela. V únoru 1943 byli manželé Feigeovi odvlečeni na neznámé místo, ze kterého se nevrátili. Z celé vítkovské rodiny přežili dva chlapci, Hans a Gerd. Hans si po válce ve Velké Británii změnil jméno na John Fieldsend.“

Wintonovo dítě ze Slezska

Slavnostní akt ve Vítkově je součástí projektu Nikdo by neměl být zapomenut aneb příběh Wintonova dítěte ze Slezska. Další akce se uskuteční v Novém Jičíně a v Ostravě, kde studenti středních škol z regionu a jejich učitelé rozsvítí halu Gong v Dolních Vítkovicích tisíci pěti sty svíčkami symbolicky zapálenými za zavražděné oběti z Vítkova.

Na pozvání spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje, z. s., přiletí do České republiky John Fieldsend, jediný žijící člen vyvražděných rodin, který dorazí i v doprovodu svých blízkých z Velké Británie. Pozvání rovněž přijali potomci židovské rodiny Oty Bermanna z Nového Jičína, jež se úzce přátelila s rodinou z Vítkova. Tato okolnost vyplynula z nedávného výzkumu, badatel potomky Oty Bermanna vypátral v Izraeli. 

Dárek k 93. narozeninám

„Jaký dárek, ze kterého by měl opravdovou radost, můžete dát člověku k jeho 93. narozeninám?“ ptá se Vladimír Nevlud. „John Fieldsend ve svých sedmi letech ztratil během holocaustu celou rodinu, která se následně ocitla v naprostém zapomnění. Popsat osudy těchto nešťastných lidí, uctít jejich památku a vytvořit jim trvalou důstojnou vzpomínku, to je dárek můj, spolku CEBENA, města Vítkova a věřím, že i všech českých občanů,“ uzavírá badatel s tím, že
projekt Nikdo by neměl být zapomenut aneb Příběh Wintonova dítěte ze Slezska je projevem úcty současné společnosti Johnově rodině i všem, jejichž osudy poznamenal holocaust.