Sbor otevřený příležitostem a novým členům

Adventní program

Nejmladší zpěvačce padesátičlenného sboru je 19 let, nejstaršímu členovi, jímž je bývalý dlouholetý vedoucí a sbormistr Eduard Zimola, je 91 let. „Pan doktor se už sice koncertování neúčastní, ale neustále naši činnost bedlivě sleduje zpovzdálí,“ poznamenává předsedkyně Smíšeného pěveckého sboru Komenský, z. s., Petra Kyzková a upřesňuje, že nejstarším aktivním členem je šestaosmdesátiletý doktor Jaroslav Antonín, jeden ze 16 mužů ve sboru. Ten během letošního adventu čeká hned několik vystoupení.

„Tím prvním bude 7. prosince Punčování, kterého se zúčastníme už potřetí. Zmíněnou neformální akcí v bowlingu ve Vítkově vlastně odstartujeme naši adventní sezonu,“ zahajuje pestrý výčet Petra Kyzková, jež je pěveckou členkou sboru od roku 2021. „Hned 8. prosince v 16 hodin naším benefičním vystoupením v Jerlochovicích podpoříme opravu starého zvonu ve zdejším kostele Nanebevzetí Panny Marie. Emočně náročný  koncert nás čeká 12. prosince ve vítkovském domově pro seniory. Díky úžasné atmosféře, jež zde panuje, ho většinou odzpíváme se staženými hrdly,“ pokračuje předsedkyně spolku a dodává, že 14. prosince bude sbor zpívat v kostele sv. Václava ve Velké Polomi. „Vystoupíme s písněmi, jež mohou v průběhu adventu zaznít. Lidé totiž často nevědí, že v tomto období nelze například zpívat celou Českou mši vánoční J. J. Ryby ani koledy, které oslavují zrození Ježíše Krista. Na ty přichází čas až 24. prosince, kdy se Kristus narodil. Proto máme připraven speciální repertoár,“ vysvětluje a dostává se ke zlatému hřebu adventního programu, jímž jsou dva velké koncerty, které se ve vítkovském kostele Nanebevzetí Panny Marie uskuteční 19. prosince v 18 hodin a 20. prosince v 17 hodin. „Obvykle zpíváme s věhlasnými hosty, tentokrát jsme se ale rozhodli, že hvězdami koncertu budeme my sami,“ říká s úsměvem Petra Kyzková a zmiňuje nádherný moment, který je obrovským zadostiučiněním a vyznamenáním pro celý sbor: „Když jsme zahájili předprodej vstupenek na koncert konaný 19. prosince, zhruba po deseti minutách jsme měli vyprodáno. Velice mile nás to překvapilo. A hned jsme zvažovali, jak posluchačům, na které se nedostalo, vyjít vstříc. Rozhodli jsme se nepřidávat židle, protože takové řešení mnohdy bývá kontraproduktivní, ale nabídnout další koncert hned následující den,“ zmiňuje s tím, že na repertoáru budou například klasické sborové skladby, spirituály i lidové písně.

Zrod sboru

Jak už bylo řečeno, vzdáleným pozorovatelem koncertů opět bude bývalý sbormistr Eduard Zimola, jenž patří k zakládajícím členům sboru, v jehož čele nakonec stál dlouhých 16 let. Dnes je čestným členem sboru. „Převzal jsem ho po mém skvělém kolegovi Karlu Zaoralovi, s nímž jsem sbor založil. A po mně se vedení ujal Tomáš Baleja, na kterého později navázala Jana Malaníková, jež sbor výborně vede dodnes,“ ujímá se slova doktor Zimola a ve svém vzpomínání se vrací až do Brna v 50. letech minulého století. Právě tady a tehdy se hudbě začal poprvé intenzivněji věnovat ve chvíli, kdy jako gymnazista v oktávě založil třídní sbor. A později, už jako student medicíny, se stal členem komparsu brněnských divadel. „Mám za sebou 1 500 představení, díky nimž jsem získal jak zkušenosti, tak docela slušný přehled ve sféře vážné hudby. To mi později umožnilo dvakrát vyhrát televizní soutěž,“ vypráví. A na otázku, jak se z Brna dostal až do Vítkova, odpovídá, že osud měl podobu umístěnky. „Neměl jsem šajnu, že Vítkov existuje. Dostal jsem papír, že tam mám nastoupit 1. srpna 1958 na chirurgii. To mi vyhovovalo. Ale když jsem se ve zdejší nemocnici přihlásil, hbitě mě přemístili na gynekologii, kde byl nedostatek personálu. Následovala půlroční vojna, pak tři měsíce v Odrách, kde byl krajský špitál pro žloutenky. A pak už jsem se vrátil na vítkovskou gynekologii, kde jsem zůstal,“ líčí ve zkratce svůj příběh, k němuž neodmyslitelně patří i Smíšený pěvecký sbor Komenský. „V roce 1972 jsme ho založili s kolegou Zaoralem. Původně se sbor jmenoval Cantus, ale to se nelíbilo vrchnosti, takže jsme ho museli přejmenovat na sbor Komenský,“ přibližuje Eduard Zimola detail z minulosti. Ale hned zdůrazňuje, že ho rozhodně nezajímá jen historie tohoto hudebního tělesa! „Jsem šťastný, že sbor jede dál a že má úspěchy. Tak ať se drží!“ posílá srdečný vzkaz.

Barvité vzpomínání

Spolu s Karlem Zaoralem, Eduardem Zimolou a dalšími byla zakládající členkou sboru Komenský Marie Baranovičová, jež stále aktivně vystupuje. V době založení sboru jí bylo jednadvacet let, její sestře Haně šestnáct. „Zpívaly jsme od dětství, jako duo jsme se účastnily i různých pěveckých soutěží. Pan doktor Zaoral nás znal, takže nás při zakládání sboru oslovil,“ vzpomíná Marie Baranovičová, jež v té době pracovala ve fi nančním odboru vítkovského městského úřadu. „Pan doktor byl velice aktivní člověk, neváhal oslovit ani pacienty v ambulanci, zda by s námi nechtěli zpívat. A zdravotní sestra Růženka Vašátková, která u něj pracovala, precizně vedla docházku členů a zpívala s námi až do loňského roku,“ prochází v myšlenkách pěti desítkami let. A že je o čem povídat! O tom, jak z Větřkovic, kde žily, se sestrou na zkoušky do Vítkova a pak zpět domů jezdily autobusem, takže musely usilovně hlídat, aby jim neujel. Nebo o tom, jak pan doktor opisoval noty, které pak byly složitě množeny pomocí cyklostylu, takže bylo třeba je hlídat jako oko v hlavě, aby se neztratily. „Dodnes máme na některých notách uvedeno, kdy je pan doktor rozepisoval,“ poznamenává Marie Baranovičová a popisuje, jak rádi – třeba jen tak, mimo zkoušku – zpívali jihomoravské písničky a jak pan doktor dbal na repertoár, v němž nechyběla klasika, zpívalo se i v latině a velká část koncertu byla věnována lidovým písním. Jednu z nich pro soubor dokonce upravil skladatel Petr Eben, otec populárního moderátora Marka Ebena…

Nová generace

K nejmladším členům sboru Komenský patří devatenáctiletá sopranistka Apolena Halamíčková. Studentka Baťovy univerzity ve Zlíně je ve sboru, kam následovala svou dnes jednadvacetiletou sestru Elišku, šestým rokem. A co víc. Ke svým dcerám se před zhruba dvěma roky připojila i maminka. „Všechny tři máme celý život k hudbě blízko. Mamka, později sestra a já jsme zpívaly ve školním sboru. A kamarádky, které tam zpívaly s námi, pak navrhly Elišce, aby s nimi šla do Komenského, a později oslovily i mě. A když mamka viděla, že nás to baví, začala se zajímat, zda by nemohla chodit taky,“ načrtává, jak se ze tří žen v rodině staly kolegyně sboristky, které si zkoušky i koncertování opravdu užívají. „Baví mě zpívat, ve sboru jsou fajn lidi,“ vysvětluje Apolena, co ji motivuje k členství v padesátičlenném kolektivu. 

Podobně to má třiadvacetiletá Karolína Daníčková z Vítkova, jež se sboru zpívá se svým dvojčetem Terezií. Super tým, v němž si dokáže popovídat s každým ze členů, a vztah ke zpěvu, to jsou její hlavní motivace, proč z Brna, kde studuje Masarykovu univerzitu, přijíždí do Vítkova častěji, než by tomu možná bylo za jiných okolností. „V Komenském jsme se sestrou od svých 14 let. Přišly jsme sem s kamarádkou, jejíž tatínek už ve sboru zpíval a ona se ho chystala následovat. Jenže tu chtěla mít vrstevnice, takže řekla nám,“ popisuje Karolína zjevně osvědčený způsob, jak se sbor rozšiřuje o nové, mladé členy, z nichž velká část v dané chvíli studuje za hranicemi regionu. Například Terezka dojíždí na zkoušky a vystoupení ze studií v Olomouci. „Je to časově i finančně náročnější, ale upravily jsme si rozvrh tak, abychom to zvládaly,“ nevidí Karolína problém v tom, jak se věnovat něčemu, co mají se sestrou rády. 

Stmelený tým Dirigentkou a zároveň uměleckou vedoucí Smíšeného pěveckého sboru Komenský je dnes Jana Malaníková. Vyučující na Základní umělecké škole Vítkov, jež na konzervatoři v Ostravě studovala obor klavír a bicí, pochází – stejně jako Marie Baranovičová – z Větřkovic. Už na základní škole začala díky své sestře zpívat ve sboru Cantica, který tenkrát vedl Tomáš Baleja. Uplynulo pěkných pár let a už dospělá žena se vypravila na koncert sboru Komenský, v jehož čele v té době shodou okolností stál právě Tomáš Baleja. Slovo dalo slovo a Jana se jako sopranistka stala členkou sboru… „Po pár měsících jsem začala pomáhat panu Zimolovi, a nakonec jsem po dohodě s ním převzala jeho roli středečního nácvikového dirigenta. Poprvé jsem na koncertě před sborem stála před devíti lety. A když Tomáše Baleju jeho zájmy nasměrovaly jinam, zůstala jsem po roce a půl na práci sbormistryně a dirigentky sama.“

Říká, že je srdcař ochotný vynaložit nemalé úsilí, když ví, že za ním stojí lidé, jimž o něco jde, kteří mají chuť něco dokázat. „Jsem moc ráda, že se nám takový sbor podařilo vytvořit. Že
táhneme za jeden provaz a jsme schopni velkého nasazení. Mou hlavní myšlenkou bylo stmelit tým, dodat mu energii, rozšířit repertoár o nové styly písní a zpřístupnit sbor veřejnosti, aby se k nám chtěli přidávat noví členové. Ve Vítkově a okolí je totiž spousta talentovaných jedinců, kteří mají chuť věnovat se něčemu smysluplnému, někam patřit. Těší mě, že se nám začali ozývat a postupně posilují naše řady… Obrovsky si cením toho, že se nám daří a že si můžeme plnit naše hudební sny. Víte, čas od času říkám našim zpěvákům, že si musíme vážit toho, co se nám povedlo vybudovat, a nesmíme to nikdy brát jako samozřejmost,“ zdůrazňuje Jana Malaníková.