Kameny zmizelých

V druhé polovině 19. století si Benedikt a Bertha Karplusovi založili rodinu ve Vítkově u Opavy. Benedikt působil jako obchodník a Bertha se věnovala domácnosti. Rodinu rozšířili o tři děti, ale nejstarší syn zemřel v raném věku. Jejich druhý syn, Arnold, se ukázal jako mimořádně nadaný a po studiích ve Vítkově, Opavě, Praze a ve Vídni se proslavil jako architekt. Později se usadil ve Vídni, kde založil rodinu a měl čtyři děti. Dcera Rosalie se provdala za praktického lékaře Samuela Steinera a společně zůstali ve Vítkově.

V roce 1902 koupili manželé Karplusovi dům od Theresie Schmatelky z Klokočova. Tento dům, dnes stojící ve Hřbitovní ulici ve Vítkově, byl pod vedením syna Arnolda přestavěn na nádhernou dobovou vilu. V tomto novém domově pak našli své místo i manželé Steinerovi. Samuel zde vedl lékařskou praxi a Rosalie spravovala domácnost. Z jejich manželství vzešly dvě dcery. Mladší Mariana zůstala ve Vítkově, kde si vzala za muže Viléma Goldbergera, zatímco starší Gertrud se vydala do Drážďan studovat fotografii. Tam potkala svého budoucího manžela, obchodníka s módou Curta Feigeho. Po svatbě se Gertrud a Curt usadili v Drážďanech, kde Gertrud jako uznávaná fotografka porodila syna Gerda. O tři roky později přišel na svět v Opavě syn Hans.

Když byla rodina ve 30. letech v Německu vystavena intenzivní protižidovské perzekuci, vrátila se Gertrud a její rodina do Vítkova. V roce 1938 se rodina dcery Mariany a manželé Steinerovi kvůli stále sílícímu nacismu přestěhovali do Prahy. Při sčítání lidu v roce 1939 byli v domě ve Vítkově zapsáni manželé Feigeovi se svými syny a Gertrudina babička, Bertha Karplus. Hans a Gerd byli téhož roku posláni z vítkovského nádraží do internátní školy v Hanoveru a následně, díky siru Nicholasi Wintonovi, odcestovali do Velké Británie. Po jejich příjezdu do Anglie se mezi biologickými a adoptivními rodiči rozvinula písemná korespondence. Jeden z těchto vzácných dopisů se zachoval dodnes.

„Vítkov, 22. červenec 1939

Milí Cumpstyovi!

Dnes konečně dorazil dopis od Vás! Tisíceré díky za něj. Fotografie jsou moc hezké. John je opravdu šikovný chlapec a tváří se tam tak chytře. Vás asi náš poslední dopis moc nepotěšil. Strašně nás mrzelo, že jsme od Vás za posledních 14 dní nedostali žádný dopis. Gerd se Vám možná zmínil, jak tu žijeme osaměle a nic nás netěší a nemáme si vůbec s kým popovídat, a proto Vaše dopisy a svědectví o tom, že jsou naši chlapci šťastní, nám přinášejí tak obrovskou radost.

Nyní i chápete, jak byl ten den, kdy přišel Váš dopis, pro nás krásný.

Máme sestřenici, která nyní bydlí v Londýně, paní Apter z Vídně.  Nakázali jsme jí, aby Vám napsala a zeptala se na děti. Nebuďte prosím překvapeni, pokud od ní dostanete dopis. Mysleli jsme si totiž, že dopis z Londýna by mohl přijít rychleji.

Kde budete trávit prázdniny? Pošlete nám prosím co nejdříve adresu paní Freemannové, protože pošta je teď tak pomalá. Jsme tak šťastní, že máte naše děti tolik rádi a že i oni jsou díky Vám šťastné. Je milé, že příští dopis už nám napíše John. Minulý týden jsme Vám a našim dětem psali hodně často. Doufám, že jste náš dopis s postupným datováním obdrželi a děkujeme za to, že pro nás děláte, co je ve Vašich silách. Bůh Vám žehnej za Vaši laskavost!

Mrzí nás, že nemáte dobré počasí. My tady máme hodně horko a sucho.

S přátelskými pozdravy

Vaši Curt a Gertrud Feige“

V březnu 1941 byl dům ve Vítkově prodán německému lékaři Leonardu Justovi a jeho manželce Anně. Podle tehdejších platných zákonů bylo nutné, aby kupní smlouva prošla schvalovacím procesem. Všechny schvalovací dokumenty k této smlouvě jsou datovány rokem 1942, což vyvolává otázky, zda lékaři nebyli předem dohodnuti na jejím použití až v případě nouze. Schvalovací proces byl zahájen teprve na začátku roku 1942 a dokončen krátce před tím, než byli manželé Steinerovi deportováni do ghetta, přičemž byla stanovena podmínka snížení kupní ceny z původních 12 tisíc na 9 500 říšských marek.

V září 1942 byla Mariana Goldbergerová, spolu s manželem Vilémem a jejich pětiletým synem Pavlem deportována do ghetta v Terezíně a později v lednu 1943 do koncentračního tábora v Osvětimi, kde se po nich ztratila jakákoli stopa. V říjnu téhož roku byl do Terezína deportován také lékař Samuel Steiner s manželkou Rosalií. Samuel zemřel v ghettu na konci roku 1943 a Rosalie byla v květnu 1944 odvezena do Osvětimi, kde pravděpodobně také zahynula. V listopadu 1942 byla z Opavy do Terezína deportována Bertha Karplus, která v ghettu zemřela na počátku roku 1943. V únoru 1943 byli Curt Feige a jeho manželka Gertrud, odvlečeni na neznámé místo, odkud se již nikdy nevrátili.

Osud manželů Justových po válce zůstává neznámý, pravděpodobně na konci války utekli neznámo kam. Dům ve Vítkově byl po válce zkonfiskován a v roce 1949 byl přidělen podniku Henap tkalc. Hedv. n. p. Praha – závod Vítkov za přídělovou cenu 9 859 Kč.

Po válce vyrůstali Hans a Gerd odděleně u adoptivních rodičů v Anglii, kde oba přestoupili k anglikánské církvi. V roce 1946 byla chlapcům prostřednictvím Mezinárodního červeného kříže doručena tři fotoalba s rodinnými fotografiemi a dopis jejich rodičů, napsaný před jejich deportací.

„Dopis od matky

Drazí chlapci, až dostanete tento dopis, bude už asi po válce, protože náš přítel ho nebude moci dříve odeslat. Chceme se s vámi rozloučit. S vámi, kteří jste byli tím nejdražším, co jsme na světě měli. Bohužel jsme mohli být spolu jen tak krátce.

Neblahý osud nás pronásleduje již několik měsíců. V lednu 1942 byli odvlečeni Weilerovi, stále nevíme, kam a zda jsou ještě naživu. V červnu babička Betty. V září teta Maria, strýc Willy a Pauli. V říjnu vaši prarodiče Steinerovi. V listopadu vaše 90letá prababička a Bermanovi. V prosinci přijde řada na nás. Nastal tedy čas, abychom se na vás znovu obrátili a poprosili vás, aby z vás vyrostli dobří lidé a abyste vzpomínali na léta, kdy jsme byli spolu šťastní. Jdeme do neznáma. Od těch dříve deportovaných není slyšet ani slovo.

Poděkujte Cumpstyovým, kteří vás ochránili před podobným osudem. Vzali jste si s sebou kus srdce svých ubohých rodičů, když jsme se rozhodli dát vás pryč. Vyjádřete naše díky a vděčnost všem, kteří jsou na vás hodní.

Dopis od otce

Vaše drahá maminka vám vyprávěla o těžkém osudu všech našich blízkých. Ani my nezůstaneme ušetřeni a vydáme se statečně do neznáma s nadějí, že vás ještě uvidíme, dá-li Bůh. Nezapomeňte na nás a buďte hodní. Děkuji též všem dobrým lidem, kteří vás tak vznešeně přijali.“

Gerd, který si později změnil jméno na Gerald Fieldsend, se stal praktickým lékařem a zemřel v roce 2007. Hans, nyní známý jako John Fieldsend, se vypracoval na raketového inženýra, oženil se a má dceru Helen a syna Davida. Věnoval značnou část svého života osvětě o holokaustu a nyní žije v Londýně. Svá vzpomínání shrnul v knize nazvané „A Wondering Jew“.

V roce 2023 provedl Vladimír Nevlud, předseda spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje, historický výzkum těchto zapomenutých židovských rodin. Jeho práce přinesla nové poznatky, když objevil v Izraeli deportační listinu se jmény manželů Feigeových, díky které bylo potvrzeno, že se stali oběťmi holokaustu ve Vítkově. Nové poznatky umožnily objasnit i další rodinné vazby a osudy postižených.

V červnu 2023 spolek CEBENA navrhl městu Vítkov umístění pamětní desky a kamenů zmizelých pro Berthu Karplus a manžele Feigeovy. Ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí se podařilo Nevludovi najít jediného žijícího člena rodiny Johna Fieldsenda, se kterým se osobně setkal v únoru 2024 v Londýně. Na setkání v Londýně vyšla na povrh nová skutečnost. Dopis s alby synům po válce odeslal neznámý Ota Berman. Tato skutečnost plyne z dopisu, který byl nalezen v pozůstalosti Johnova bratra Geralda. Následné pátrání po Otovi Bermanovi odhalilo jeho poválečný osud a ve starých albech byla identifikována tvář jeho a jeho rodiny, která patřila k nejbližším přátelům zavražděné rodiny. Výzkum také vedl k objevení jeho vnuků žijících v Izraeli.

„Od Vašeho přítele

Vrátili jsme se po 31 měsících v koncentračním táboře Terezín. V neděli jsme byli ve Vítkově, abychom zjistili, jestli se někomu z vaší rodiny podařilo vrátit zpět. Bohužel se tak nestalo. Paní Gebauer tento dopis pečlivě ukrývala. Hned při první příležitosti jsme se jali poslat vám toto smutné psaní. Vaši drazí rodiče byli deportováni přímo do Polska 26. února 1943. Vaše prababička a dědeček zemřeli v Terezíně. Babička Steinerová a strýc Wilke byli odtamtud převezeni do Polska. Dosud se odtamtud nikdo nevrátil a už není naděje, že by tam ještě našli někoho živého. Nám samotným se jen zázrakem podařilo zůstat naživu, ačkoli jsme byli zlomeni, fyzicky i na duši. Doufáme, že se z toho dostaneme. Strašně rádi bychom od vás zaznamenali aspoň nějakou známku života a třeba se s vámi tady mohli pozdravit, byť by to bylo jen proto, abychom vám předali zpět váš domov, který je nyní prázdný, kromě správce. Bylo by dobré, kdybyste sem někdo mohl přijet. Společně s vámi truchlíme nad ztrátou vašich milovaných a doufáme, že nadejde doba, kdy se všechny naše rány zacelí. 

Váš Ota Berman“

Autorem příběhů vítkovských židovských rodin je Vladimír Nevlud, předseda spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje, z. s., ve spolupráci s žijícím členem rodiny, Johnem Fieldsendem.

Dne 9. září 2024 byla v rámci projektu „Nikdo by neměl být zapomenut aneb příběh Wintonova dítěte ze Slezska“ v Novém Jičíně na bývalém domě rodiny Oty Bermana odhalena pamětní deska cebena.cz/novy-jicin/. Odhalení provedli vnuci a vnučka Oty Bermana za účasti opavského badatele Vladimíra Nevluda. Následující den se v ostravské kavárně uskutečnilo první oficiální setkání Johna Fieldsenda a jeho rodiny s potomky Oty Bermana, a to po neuvěřitelných 82 letech.

Dne 11. září 2024 odhalili John Fieldsend a Vladimír Nevlud na rodném domě Johnovy matky pamětní desku. Téhož dne byly pro manžele Feigeovy a Berthu Karplus uloženy před domem ve Vítkově kameny zmizelých. Tuto poctu jim společně věnovali Johnovy děti, David a Helen, starosta města Vítkov Jakub Cihlář, zakladatel spolku CEBENA Pavel Roreček a vnuk Oty Bermana Gat Sheaffer. Souběžně byl na webu města Vítkova zpřístupněn tento životopis židovských rodin, doplněný dobovými fotografiemi. Vrcholem celého projektu se stalo velké setkání studentů středních škol v Moravskoslezském kraji s Johnem Fieldsendem v ostravské multifunkční aule Gong, kde všichni společně uctili památku všech obětí holocaustu a na jejich počest rozsvítili 1500 symbolických svíček.

Tímto byly zapomenuté židovské rodiny nesmazatelně zapsány do historie naší země v rámci projektu „Nikdo by neměl být zapomenut aneb příběh Wintonova dítěte ze Slezska“, jehož autorem je Vladimír Nevlud.