Jelenice už zdobí zrekonstruovaný kříž

Stejnou částku investovalo i město Vítkov a díky tomu dnes u budovy místní hasičské zbrojnice stojí kříž, který teď už opravdu důstojně připomíná minulost Jelenic.

Neodmyslitelná součást obce

„Kříž je neodmyslitelnou součástí obce, nechtěli jsme o něj přijít,“ vysvětluje předseda jelenického osadního výboru Libor Pauler a dodává, že rozhodně nešlo jen o rozhodnutí členů osadního výboru. „Žije tu 92 obyvatel, takže všechno řešíme společně. Navíc tu nefunguje jen osadní výbor, ale v Jelenicích máte i dobrovolné hasiče a Český červený kříž, takže propojeni jsou nejen lidé, ale i organizace,“ poukazuje na pospolitost místních. Osadní výbor na renovaci kříže uvolnil bezmála 100 tisíc korun, stejným dílem přispělo i město Vítkov. Zrenovovaný kříž, který pravděpodobně pochází z konce druhé poloviny 19. století, by Jeleničtí chtěli nechat vysvětit. A to při opravdu výjimečné příležitosti. „Do zvoničky naší hasičské zbrojnice chceme pořídit nový zvon i s automatickým vyzváněním. Rádi bychom, aby kříž i zvon byly vysvěceny společně. Ideální by bylo jaro příštího roku, někdy v období, kdy kvetou kaštany. To je u nás opravdu krásně,“ nastiňuje společné plány Libor Pauler a podotýká, že osadní výbor už v tomto smyslu oslovil i vedení Vítkova. Zakoupení zvonu by totiž proběhlo podle stejného scénáře jako renovace kříže – město by do projektu investovalo stejný finanční obnos jako Jelenice. Tento systém se zde ostatně osvědčil už dřív. Vítkov a Jelenice se společně finančně podílely jak na vybudování dětského hřiště vedle hasičské zbrojnice, tak na postavení pergoly v těsné blízkosti hřiště. Mimochodem, u toho teď místní pro větší bezpečí dětí staví plot.

Město podporuje aktivity osadních výborů

Podíl na zrenovování kříže v Jelenicích není jediným počinem vedení města směřujícím k zachování upomínek na historii zdejšího kraje. „Už před časem jsme nechali vypracovat seznam malých památek ve Vítkově a jeho okolí – většinou křížků a kapliček – a prověřovali jsme, které z nich jsou v majetku města a které ve vlastnictví jiných subjektů. Chceme se totiž o dědictví minulosti starat. Nejen věhlasné kulturní památky stojí za to, aby se o ně pečovalo. Každá drobnost je součástí zdejší krajiny, místa, našich dějin,“ konstatuje místostarosta Martin Šrubař a hned zmiňuje několik příkladů, k nimž patří i postupně renovovaná kaplička ve Lhotce nebo zrekonstruovaná socha klečící dívky ve vítkovském parku. „Tento původně zašedlý a lišejníkem porostlý monument kolemjdoucí často ani nevnímali. Renovace ho rozsvítila, lidé si začali sochy všímat a uvědomili si, jak cennou součástí Vítkova je. Věřím, že podobné to bude i s křížem v Jelenici, který díky záchranným pracím opravdu prokoukl,“ pokračuje Martin Šrubař a zmiňuje, že obyvatelé Jelenic stáli o záchranu jediné památky v obci už dlouho. „Dokonce už byl i zpracován projekt. Ten se ale zastavil na finančních požadavcích zhotovitele,“ popisuje místostarosta vývoj situace a připomíná zásadní fakt: „Před lety jsme v rozpočtu města vyhradili pro každou místní část určitou částku a umožnili tak osadním výborům disponovat vlastními penězi. Ony samy rozhodují, do čeho chtějí investovat. A v obci Jelenice se letos chtěli pustit do opravy kříže,“ uvádí nejčerstvější příklad. „V případě, kdy finanční prostředky osadního výboru nestačí a zastupitelstvo města považuje jeho záměr za smysluplný, snažíme se projekty osadních výborů podpořit. Velkou roli hrálo i to, že se rekonstrukci kříže podařilo zajistit za mnohem příznivější cenu, než jaká byla stanovena původně,“ doplňuje a podotýká, že jako pozitivní vnímá i fakt, že se renovace ujal sochař Jan Šnéberger, obyvatel Vítkova. „Je hezké vědět, že na zachování upomínky místní historie se podílí člověk, který sem patří a o zdejší dějiny se zajímá,“ uzavírá místostarosta.

Renovace odhalila mnohá tajemství

Sochař Jan Šnéberger pískovcový kříž v Jelenicích rozebral letos v červenci, v říjnu se tato kulturní památka vrátila zpět na své místo. Odborně provedený „facelifting“ je nepřehlédnutelný, důležitý svědek historie obce skutečně prokoukl. K tomu ostatně přispěly i nové kamenné schody, které nahradily dosavadní nevhodně použitý betonový podstavec.

„V průběhu demontáže jsme zjistili, že jeden z dílů kříže je do té míry zapuštěný v betonu, že jsme ho museli odsekat,“ líčí průběh záchranné akce muž, jenž už se v regionu podílel na restaurování několika památek. „V mém ateliéru následovalo očištění pomocí tlakové vody, bylo třeba použít změkčovadla i prostředky hubící vegetaci, protože kříž byl porostlý mechy a lišejníky. Pak na řadu přišlo tryskání mikroabrazivním materiálem, jež odhalilo další defekty v podobě prasklin. Ty bylo třeba mechanicky ukotvit. A po konsolidaci materiálu byla nezbytná zhruba měsíční technologická pauza potřebná k dokončení chemické reakce směřující ke zpevnění pískovce,“ popisuje nejrůznější detaily záchranného procesu, k nimž patří také injektáž prasklin. „Jejich vyplnění akrylovou pryskyřicí s jemnou kamennou moučkou zamezuje vnikání vody a nečistot do hloubky kamene,“ objasňuje Jan Šnéberger, podle jehož slov následovalo doplnění plastických defektů. „Bylo třeba použít tmel přímo určený na pískovec, z něhož je kříž zhotoven. Tmel bylo třeba podle potřeby obarvit a také vybrat strukturu s podobnou zrnitostí, jakou má původní materiál. Po barevném scelení následovalo domodelování chybějících částí, tak aby nerušily celek a my se přiblížili původnímu vzhledu památky.“

Realizátor renovace připouští, že „vad na kráse“ bylo nalezeno nemálo. „Ježíš na kříži byl natřen stříbrnou barvou, pod jejímž nánosem byly ukryty další defekty. Jde o běžný stav při použití nevhodných materiálů, které povrch uzavřou, ale kámen pod nimi zvětrává a má tendenci se lámat. Také v tomto případě bylo třeba několik drobností dodělat, museli jsme přistoupit například k domodelování Ježíšových rukou,“ nechává nahlédnout do průběhu renovace, která vedla k myšlence, že jelenická kulturní památka mohla původně vypadat jinak. „Ve středové části kříže je vysekána nika, v níž je uložena soška Panny Marie. Ta je vyrobena z jiného materiálu, z jemnozrnného maletínského pískovce, z nějž bylo zhotoveno i několik ulomených částí kříže. Ty byly přilepeny cementem. A právě z těchto použitých materiálů usuzujeme, že jde o zásah provedený v druhé polovině 20. století. Je zvláštní, že na kříži není žádný text, který u těchto památek bývá poměrně obvyklý. Proto se domníváme, že na čelní pohledové stěně, v níž je nyní vložena soška, mohla být nápisová deska. Často se totiž setkáváme s tím, že u památek v Sudetech byly po druhé světové válce odstraňovány německé nápisy,“ předkládá Jan Šnéberger úvahy vycházející z podrobné odborné prohlídky kříže. Pravdu se už asi nedozvíme… Jedno je jasné. Zrenovovaný kříž, který po návratu domů čekalo ještě spárování schodů a konečná povrchová úprava v podobě hydrofobního nátěru, je ozdobou Jelenic. Zajeďte se tam podívat.